Vodní mlýny na Zlínsku byly dříve v každé vesnici, dnes z nich už moc nezůstalo
Zlínsko – tedy okres Zlín, to je lokalita, v níž redaktorka Věra Hotařová hledala vodní mlýny, nebo aspoň informace o nich. Jak dopadlo její bádání?
Nejdříve připomenu pár číselných údajů. Okres Zlín má v současné době celkem 91 obcí včetně měst. Z dějin víme, že v minulosti spadaly pod různá panství, ale jejich počet se příliš nelišil od současného. Skoro v každé vesnici byly mlýny, vodních bylo přibližně 150. Do dneška z nich už moc nezůstalo. Někde mimo obce se krčí chátrající nebo polorozpadlé budovy, jako důkaz minulých časů, jinde zmizely z povrchu zemského úplně, další byly přestavěné k jiným účelům. Například na restaurace, penziony, prodejny, bytové domy, sportoviště, výrobní haly atd.
Co se týká samotného Zlína, tak podle historika Zdeňka Pokludy, v něm byly tři vodní mlýny, existovaly už v polovině 16. století. V knize Sedm století zlínských dějin napsal, že mlynáři patřili k majetným obyvatelům Zlína. Jeden mlýn byl na potoce nedaleko kostela, jiný stával v dnešní ulici Zarámí, teď je tam budova spořitelny. Mlýn byl taky v Prštném, ten se zase proměnil na třídírnu vajec. V Napajedlích byl vodní mlýn, známý jako Janišův mlýn, u řeky Moravy už v 15. století. Podle dobových fotografií z 20. let 20. století to byl rozlehlý areál. Po znárodnění přestal fungovat a v 70. letech musel ustoupit výstavbě sídliště Nábřeží. Ani město Luhačovice v tomto ohledu nebylo pozadu. Od poloviny 17. století fungoval tzv. Slanovodský mlýn. V době začátku lázní v něm byli ubytovaní první hosté, v roce 1883 byl přestavěný na Vilu Lipová a v prvních letech 20. století v ní žil ředitel lázní doktor František Veselý. Druhý, dolní mlýn v Luhačovicích Jestřebí stával v dnešní ulici Leoše Janáčka, nahradil ho vodoléčebný ústav. Přesto mají v Luhačovicích, místní části Kladná Žilín, jednu raritu.
Vodní mlýn z konce 18. století. Památkáři ho zařadili na seznam chráněných staveb. Areál mlýna je podle nich ukázkovým dokladem tradičního lidového stavitelství na Luhačovickém Zálesí a dochoval se v téměř nezměněné podobě. Objekt se sedlovou střechou má interiér s roubenými omítnutými stěnami, zůstalo v něm i původní zařízení, originální pec, selský nábytek a strojovna s unikátními archaickými mechanismy. Je v ní válcová mlecí stolice s rýhovanými válci v dřevěné skříni z konce 19. století, vyrobila ji strojírna knížete Salma v Blansku nebo pytlovací lávka moučného hranolového vysévače a taky část vodního kola. Do areálu jednoho z nejmenších mlýnů, dnes je válcový, patří kovárna a hospodářský objekt, který dříve sloužil jako sklad zemědělských plodin a stáj pro domácí zvířata.
Mlýn je v soukromém vlastnictví a prochází rozsáhlou rekonstrukcí, po jejím dokončení bude zpřístupněn veřejnosti.
Hezký den přeje Věra Hotařová
Související
-
Stratilovi z Předbranského mlýna v Uherském Brodě (osudy rodiny)
Jedna ze Stratilových dcer se provdala za budoucího československého prezidenta Ludvíka Svobodu. Osud rodiny byl ale kvůli odbojové činnosti tragický.
-
Větrný mlýn ve Velkých Těšanech je dominantou už 200 let. Domlelo se v něm po zásahu gestapa
Větrné mlýny lidé stavěli v otevřené a úrodné krajině, kde nebyl na dosah vodní zdroj.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
![slovo_nad_zlato.jpg slovo_nad_zlato.jpg](https://zlin.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_3x2_mobile/public/images/19c0a47caca04bb76b27ba3edcdf74cd.jpg?itok=1i0_J3I_)
![](https://zlin.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_1x1_mobile/public/images/e2afc965669332fc5318f1eaa402a4b5.jpg?itok=i3X2CUFb)
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.