Věznice v Uherském Hradišti při speciální projekci znovu zažila utrpení obětí stranických čistek v 50. letech

Letní filmová škola v Uherském Hradišti přináší jejím účastníkům i široké veřejnosti řadu zážitků. Jedním z nich byla v letošním roce i volně přístupná projekce filmu o politických procesech padesátých let s názvem Jen o rodinných záležitostech.

Čtěte také

Promítání filmu Jen o rodinných záležitostech, který velmi emotivně a zároveň realisticky pojednává o inscenovaných politických procesech z padesátých let, se v rámci Letní filmové školy 2024 uskutečnilo přímo na místě, kde se film natáčel, tedy v uherskohradišťské věznici.

Projekce se zúčastnila i redaktorka Českého rozhlasu Zlín Markéta Macháčková. Můžeme vám tak nabídnout rozhovor s dramaturgyní festivalu Ivou Hejlíčkovou, s předsedkyní spolku Memoria za zachování uherskohradišťské věznice Annou Stránskou a také reportáž s návštěvníky této projekce před i po promítání.

Jen o rodinných záležitostech
Název filmu režiséra Jiřího Svobody odkazuje na pokyn, který dávali vězeňští dozorci manželkám politických vězňů, když je upozorňovali, o čem smí hovořit při návštěvách a psát v dopisech. Samotný film totiž pojednává o inscenovaných politických procesech z padesátých let. Hrdinou filmu je stranický funkcionář JUDr. Jan Steiner-Kamenický (J. Bartoška), který je jednoho rána nečekaně zatčen a obviněn ze záškodnické činnosti proti socialistickému režimu. Skutečným důvodem je ovšem jeho židovský původ a emigrace na Západ během války. Podobný osud stihne i tajemníka Krajského výboru KSČ Jaroslava Mrázka (J. Hanzlík). Oba zadržené, stejně jako jejich rodinné příslušníky, čeká tvrdý nátlak, jehož cílem je přimět je k doznání všech údajných zločinů.
Zdroj: ČSFD

Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.