Už jako malý kluk jsem si hrála na Lucii, přiznává herečka Lucie Brychtová, která se narodila jako muž

„Říkám si, jestli můj příběh vůbec někoho zajímá. Jestli je někdo zvědavý poslouchat stále dokola to, kdy jsem si co uvědomila a jaká byla má cesta k životu ženy,” napsala Jožkovi Kubáníkovi herečka a zpěvačka Lucie Brychtová, kterou poprosil o rozhovor. Sympatická dáma nakonec souhlasila a díky tomu vzniklo pozoruhodné povídání o jejím ještě pozoruhodnějším životě.

Lucie Brychtová se původně totiž narodila jako Petr Brychta. Ten vystudoval herectví na brněnské konzervatoři, a protože byl i vynikajícím zpěvákem, po dalších čtyřech letech absolvoval na JAMU muzikálové herectví. Pak přišla nabídka do Pardubic a posléze i do Brna. Vypadalo to na slibnou kariéru. Jenže Petr se Petrem necítil být. „Už jako malý kluk jsem si hrála na Lucii,” přiznává dnes půvabná žena.

První, komu se svěřila s tím, že touží po přeměně pohlaví, byl tehdejší přítel, následovali rodiče. „Když má něco takového člověk oznámit rodičům, tak se samozřejmě strachuje, ale jejich reakce pro mě byla šokující,” usmívá se při dvanáct let staré vzpomínce Lucie a prozrazuje slova maminky: „Propánajána, ty to víš od sedmnácti? Proč jsi to neřekla? Už jsi dávno mohla žít klidnějším životem.”

Zároveň vzpomíná i na rady psychologů a vypráví, jak kvůli tranzici, tedy procesu změny pohlaví, přestala na jevišti účinkovat jako Petr a stala se z ní divadelní nápověda. Přislib návratu do uměleckého souboru se nenaplnil a Lucie se po čase rozhodla, že z divadla odejde do Prahy.

Tam se však ocitla bez práce. „Chtěla jsem být třeba řidičkou tramvaje, ale ani tam mě nechtěli,” vzpomíná dnes. Náhoda ale talentované umělkyni přihrála další místo nápovědy a tentokrát přímo v Národním divadle, kde je dodnes. „Obdivuji bardy, jakými je pan František Němec, jakým byl třeba pan Václav Postránecký a napovídám i Ivě Janžurové její Audienci u královny,” svěřuje se Lucie.

Zároveň se ale vrátila na jeviště, ve Stavovském divadle exceluje s desítkou písní v inscenaci režisérky Daniely Špinar Mnoho povyku pro nic a sklízí potlesky na otevřené scéně. „Jsem šťastná jako Lucie za to, že se Lucie zrodila a jsem šťastná, že jsem to dokázala,” říká závěrem Lucie Brychtová.

Jožka Kubáník ze zákulisí rozhovoru prozrazuje:

Lucii Brychtovou znám ještě z doby, kdy byla Petrem. Když jsem se dozvěděl, že prochází tranzicí, tedy změnou pohlaví, držel jsem jí palce a zpovzdálí sledoval, jak je odvážná a jak se o své životní cestě nebojí mluvit. A to, že je z ní dnes velmi talentovaná žena, které tleskají diváci na otevřeném jevišti naší první scény, je něco, co si zaslouží.
Jožka Kubáník