Na zlínském náměstí Míru jsou unikátní budovy. Trantírkův dům je stejný od roku 1940

13. leden 2019
Trantírkův dům ve Zlíně v roce 1943

Náměstí se začalo výrazně měnit s rozvojem Baťových závodů.

Zlínské náměstí Míru je hodně staré, i když to tak na první pohled nevypadá. Chybí mu totiž klasické historické jádro, které jiná stejně stará nebo i mladší města mají. Připomínám, že městečko Zlín existovalo už ve 13. století. 

Jinak má náměstí všechno, co takové veřejné prostranství má mít. Dominantní stavbu, v tomto případě je to radnice, vodní prvek, to je kašna, umělecké dílo, dokonce dvě, sochy svatých Floriána a Donáta z 18. století.

Historie srdce Zlína. Staré budovy z náměstí Míru téměř zmizely

Náměstí Míru

Náměstí mohlo existovat už ve 13. století.

Čtvercový prostor ze tří stran lemují vysoké domy, v zástavbě je i budova radnice, čtvrtou tvoří parčík, který navíc náměstí odděluje od frekventované silnice. Všechno dohromady to působí velmi současně a moderně, funkcionalisticky.

A není se co divit, protože náměstí se podle historičky Ladislavy Horňákové začalo výrazně měnit s rozvojem Baťových závodů. Na místě původních domů se průběžně stavěly několikapatrové měšťanské obchodní a bytové budovy.

Stejným způsobem se měnily i další ulice ve středu města. Bylo to na začátku 20. století a skutečně se stavělo ve funkcionalistickém slohu, ale s typickým baťovským stylem nové domy neměly nic společného. To bylo a je vidět na první pohled. Skoro každá budova byla něčím unikátní. Třeba rohový dům obchodníka Eduarda Trantírka.

Čtyřpatrový činžák s oblými rohy a dlaždicemi na fasádě dokončený v roce 1940 stojí dodnes. Dílo architekta Viktora Jandáska má pověst jedné z nejpozoruhodnějších staveb zlínského stavitelství z přelomu 30. a 40. let minulého století. Původně v něm bylo 48 luxusních bytů. V přízemí byly velké prosklené plochy pro obchody. V této podobě zůstal.  Jenom s tím rozdílem, že kdysi přepychové byty jsou prázdné, stejně jako některé prodejní prostory a budova pomalu a jistě chátrá. Je v rukou potomků původního majitele, a ti se nedohodli na způsobu rekonstrukce. Zatím je tedy Trantírkův dům stále ozdobou města.

Trantírkův dům v roce 1960

Budov hodných obdivu je na zlínském náměstí Míru docela dost. Mně se třeba líbí, až na malé výjimky, všechny. Když se po něm občas procházím, pokaždé najdu nějakou změnu. Většinou je to jenom drobnost, venkovní posezení s detaily, které k němu patří nebo květinová výzdoba. A to jsou právě důležité maličkosti, které dotváří pohodovou atmosféru celého prostoru.

Nedávno jsem ovšem zaslechla kritickou poznámku, že na náměstí Míru se buď něco bourá, nebo staví. V této souvislosti jsem si hned vzpomněla na dvě akce. Obě se odehrály v minulém století. Jedna koncem 70. let, to se boural areál slavného Lidmilova železářství. Na to si pamatuje určitě ještě mnoho zákazníků a nejenom zlínských. Svou rozlohou a sortimentem by se dalo srovnat s dnešními hobby markety. Byly to vlastně dva asi třípatrové domy a stávaly v západní části náměstí na rohu Bartošovy ulice. V přízemí a prvním patře byl obchodní dům, v dalších pak kanceláře a byty. Přednost před historickým objektem z 19. století a prvním obchodem se železářským zbožím ve městě dostala výstavba pošty a telekomunikací. Zlín přišel o jednu z nejstarších budov na náměstí. A pošta už na něm také není.

Tou druhou akcí byla instalace prodejních buněk v 90. letech. Zpočátku se asi dost lidí radovalo, protože nákupní horečka po letech nedostatku zboží ještě zdaleka nekončila a v hnědých kioscích se dostalo koupit kde co. Tato kapitola historie náměstí Míru skončila na prahu třetího tisíciletí.

Spustit audio
autor: Věra Hotařová

Související