Na pohovce Jožky Kubáníka: O vysvědčení

Fejeton Jožky Kubáníka: O vysvědčení

„Měl jsem jenom dvě dvojky, ostatní samé jedničky, polepšil jsem se z počtů, občanské nauky a kreslení. Byl jsem rád, protože když přinesu krásné vysvědčení, tak dostanu od tatínka korunu, od maminky taky korunu, aby tatínek nevěděl, a můžu si je dát do kasičky, a když mám hodně peněz, tak smím za ně tatínkovi koupit tabák.”

Asi jste všichni poznali ukázku z knížky Bylo náš pět. Připomněl jsem ji proto, že právě končí další školní rok, i když byl úplně jiný, než ty předchozí. Ale i tak se během něj dalo zažít spoustu zajímavého. Mimochodem - Karel Poláček, tak dojemně jako Péťa Bajza vzpomíná na vysvědčení, i když sám se známkami jako malý bojoval. Možná vás to překvapí, ale z češtiny dostal malý Kája čtyřku. A co teprve autor Postřižin, či Ostře sledovaných vlaků Bohumil Hrabal? Ten z jazyka českého rovnou propadl a třeba mistr slova Karel Čapek si vysloužil trojku ze psaní.

Moje vzpomínání na školní léta taky není nijak zábavné. Naopak - historky jsou spíš zoufalé. Třeba ta, jak jsem se rozhodl studovat herectví a byl jsem přesvědčený, že si je toho vědomý i můj učitel fyziky na gymnáziu. Po jedné písemce totiž prohlásil: „Kubáník je umělec,” což mě vlastně v tu chvíli potěšilo, protože mi dal podle mého najevo, že si všímá mých vloh. Jenže on to řekl podruhé, to už mi bylo podezřelé a pak i potřetí, což signalizovalo něco nedobrého, a taky že jo. Uznejte, že kdyby nepokračoval, mohl jsem mít aspoň na jednu hodinu fyziky hezké vzpomínky, ale to jeho záměr nebyl. „Kubáník je umělec,” zopakoval. „V písemné práci mu vyšlo, že rychlost světla je stejná, jako rychlost vlaku. To je umění.” Dorazil mě. Nechtějte vědět, jaké to vysvědčení tenkrát bylo. Dobré ale je, že jsem i přesto gymnazijní docházku přežil a nijak se na mém duševním zdraví nepodepsala.

Jak na svá školní léta vzpomínáte vy? Byli jste vzorní studenti? Nebo jste patřili spíš k těm, kteří dali učitelům zabrat? A co myslíte - jak na školu vzpomínají známé osobnosti? I tentokrát jsem si na moji rozhlasovou pohovku pozval vybranou společnost. První dámou, která na ni usedne, bude herečka Zuzana Bydžovská. Ta jako my všichni byla kdysi studentkou a teď je navíc i učitelkou herectví a druhým hostem bude také herečka, naše krajanka, krásná a milá Eva Josefíková. Moc se na jejich vyprávění o tom, co se dá ve škole zažít, těším. A těším se i na vás. Začínáme v sobotu v 15.00 na vlnách Českého rozhlasu Zlín.

Jožka Kubáník