Na pohovce Jožky Kubáníka: O smůle

Na pohovce Jožky Kubáníka: O smůle

 „To je hezký, jak jste se na ten náš rozhovor připravil,” pochválila mě nedávno za naše povídání na rozhlasové pohovce jedna z našich nejúspěšnějších zpěvaček Hana Zagorová a já jsem byl za to moc rád a dmul jsem se pýchou, protože paní Hana dala už tisíce rozhovorů a ví, že připravit otázky není jen tak. Ano, na každý rozhovor se připravuji důkladně, pečlivě a trvá to několik hodin. Proč to dnes píšu?

Protože jsem měl celý den volno  a rozhodl jsem se, že se velmi zodpovědně připravím i na rozhlasové setkání se slovenskou herečkou Táňou Pauhofovou, ke kterému už tedy došlo minulý týden, protože je připravuji dlouho dopředu. Jak takové chystání se na interview vypadá? Nejdříve si seženu všechny možné rozhovory, které už dotyčná osobnost poskytla a jeden po druhém pročítám a poslouchám. U toho si dělám poznámky a jakmile zazní něco, co se může týkat mého tématu, hned si k tomu udělám značku a barevně si to zvýrazním. K tomu si nastuduju filmy, ve kterých hrála, inscenace, které nazkoušela. Zároveň přidám i citace, nebo zajímavý postřeh někoho, kdo dotyčného hosta, v tomto případě krásnou Táňu Pauhofovou zná, aby to bylo celé co nejbohatší.

Toto trvá tak čtyři hodiny a pak si z materiálu, který mi v počítači zabírá tak šest stran A4 začnu skládat otázky. Až jich mám okolo patnácti, přidám úvod a závěr tak, aby z nich měl host radost a aby pak celé povídání potěšilo i vás. A přesně tak jsem postupoval i dnes, když jsem si chystal rozhovor se zmiňovanou představitelkou Lídy Baarové a dalších postav z oblíbených českých i slovenských filmů. Dal jsem si záležet a po pěti hodinách práce, když jsem si to všechno chtěl v počítači uložit, tak jsem na cosi nešikovně kliknul a všechno jsem vymazal. VŠECHNO! Ano. Právě teď, když tento fejeton píšu. Umíte si představit, jak mi je? Jsem rozčílený, vzteklý, nepříčetný a hysterický. Protože i Táně Pauhofové by se mé otázky jistě líbily stejně jako paní Zagorové, ale už je nikdy neuslyší, protože zítra mě u dalších pěti hodin práce napadnou úplně jiné a jak se znám, budou mnohem blbější, než ty dnešní, krásné. Achjo.

A tak jsem si řekl, že mým dalším tématem bude smůla. Ano, určitě nejsem sám, komu se něco takového přihodilo, určitě i mí hosté zažili spousty karambolů, na které vzpomínají a říkají si, že je dobře, že už je mají za sebou. Prvním z nich bude zpěvák se smolným jménem Jakub Smolík, který nás určitě ujistí, že nic není tak zlé, jak to na první pohled vypadá, a protože vztek ještě nikdy nikomu nepomohl. Přivítám také herce, který se jmenuje Jan Šťastný, je původem ze Zlína a vy jej znáte z mnoha televizních seriálů. Určitě mně i vám, které smůla tu a tam potká, poradí, jak na ni. A já si jdu dát na uklidněnou studenou sprchu.

Jožka Kubáník