Na pohovce Jožky Kubáníka: O nových začátcích

Fejeton Jožky Kubáníka: O nových začátcích

Byl konec března. Volala mi kamarádka Věrka a plakala. Její osmiletý vztah skončil krachem. Přítel jí jednoho dne oznámil, že je v pětačtyřiceti stará a nudná a že on má vlastně život před sebou a našel si mladší a zábavnější. Věrka se z toho dodnes nemůže vzpamatovat a jakmile se okolnosti sejdou tak, že má projít kolem místa, kde by mohla dnes už bývalého partnera potkat, raději zvolí jinou, mnohem delší cestu. Dodnes se v noci budí ze snů s polštářem mokrým od slz a vybavují se jí všechny ty společné dovolené v Lisabonu, nebo výlety na Šumavu, kde se ujišťovali, že spolu budou v dobrém i zlém navěky.

Byl konec června. Pamatuji si, že jsem byl na návštěvě u sestry, když se najednou v podvečer zatáhlo nebe tak ošklivě, až mi švagr nabídnul, že mě ten kousek, který dělí jejich a můj dům, odveze. Doma už nešla elektřina a druhý den jsem se dozvěděl, jaké hrůzy způsobilo jen pár kilometrů dál hrůzné tornádo. Poničené domy udělaly ze spokojených rodin rázem bezdomovce, a když dnes začne pršet, většina dětí z postižených oblastí zpozorní a bojí se, co přijde. Děsí je hluk, připomíná jim ten strašný večer a pořád mají před očima ty obrazy, kterým snad ani nejde uvěřit, když jim uletěla kočka a už ji nikdy nenašli a kráva, která se nemohla bránit a nikam ukrýt se napíchla na strom…

Byl konec listopadu. Potkal jsem se s kamarádem Honzou a byl smutný, protože se po dvanácti letech musel rozloučit s jeho milovanou fenkou, které laskavě říkal Kažinka. Byla u něj, když přišel o práci, věrně na něj čekávala, když se nešťastně zamiloval a nikdy mu nic nevyčítala, když vyrazil s kamarády do hospody a vrátil se v dobré náladě až nad ránem. „Žádný jiný pes nebude jako ona. Krásný, noblesní, chytrý a tolerantní,” bědoval Honza a odmítl mé pozvání na panáka, protože se na něj prostě necítil.

A teď je konec prosince a já si říkám, že těch špatných zpráv by už mohlo stačit, co říkáte? „Jakou známku byste dal letošnímu roku?” zeptali se mě nedávno z jedněch novin. „Poštovní. A odeslal bych jej někam hodně daleko,” odpověděl jsem a mám nápad. Je mezi vámi někdo, kdo se taky těší, až těch uplynulých dvanáct měsíců pošleme do zapomnění? Pokud ano, pak navrhuji, abychom se s tím, co nás letos trápilo, rozloučili hezky od srdce, nadobro a společně se nadechli k hezčím dnům. Pozvu si k tomu hosty, kteří mají s novými začátky své zkušenosti. Prvním bude neonatoložka, tedy lékařka, která pečuje o ta nejmenší miminka, Jitka Kandrnálová. Kolik ta už uvedla do světa děťátek a byla u nových životů! A druhým hostem bude oblíbený herec Pavel Nový, který moc dobře ví, jaké to je bojovat s nepřízní osudu, ale ví také to, co s člověkem udělá, když zavolá „s tebou mě baví svět”! Potkáme se tedy 1. ledna v obvyklých 15.00 hodin a od té chvíle bude už jen dobře. Slibuji.

Jožka Kubáník