Na pohovce Jožky Kubáníka: O hrách

Na pohovce Jožky Kubáníka: O hrách

Je to přesně třináct let. Byly prázdniny jako teď, když mi zavolal slavný divadelní režisér Jan Antonín Pitínský, jestli mám pár dnů volna, že by se mnou a s dalšími herci chtěl připravit malou divadelní oslavu narozenin Pavla Kohouta. Mistrovi bylo rovných osmdesát a já jsem odvážně kývnul, aniž bych věděl, co mě čeká.

Přijel jsem do Brna i s dalšími dvěma kolegy ze Slováckého divadla, byl představen trojici brněnských umělců a pustili jsme se do práce. Měli jsme na to jen deset dnů, což bylo celkem dobrodružné, když běžnou inscenaci v divadle připravujeme dva měsíce. Zkoušeli jsme proto každý den dvanáct hodin, po nocích se na hotelu učili text, obědvali pořád dokola pizzu čtyř sýrů a ujišťovali se, že jednoho Kohouta zvládneme. Že to nebude jen tak mě mělo varovat dva dny před premiérou. Do divadla totiž přišli pánové, co na sobě měli černá saka a pod nimi evidentně i zbraně a začali si prohlížet kouty v zákulisí, prostor pod sedadly a ptali se, kde všude jsou nože, aby je mohli sbalit. Že šlo o ochranku, jsem pochopil až v den oslavy, kdy se kromě oslavence začali na chodbách objevovat gratulanti - pánové Karel Schwarzenberg, Pavel Rychetský, Václav Havel a další. Pokoušely se o mě mdloby. Doposud jsem totiž premiéry hrál maximálně před smetánkou našeho okresního města a i tak jsem většinu dne trávil na oné místnosti, což teprve když v hledišti sedí smetánka naší země.

Pak jsme hráli. Nevím, jestli jsme řekli všechno, nepamatuji si totiž nic, ale asi to dopadlo dobře, protože pan Kohout se smál a ostatní jej u toho pobaveně pozorovali. Karambol nastal jen v závěru, kdy se roztáhla oponka a před oslavence přijel obrovský několikapatrový dort s výzvou, aby jej nakrojil, což fakt nešlo, protože ochranka už měla dva dny všechny nože ukryté na neznámém místě.

„Ale byla to fajn hra, že?” ujišťoval se pak pan režisér a já se sám sobě dodnes divím, že jsem do něčeho takového šel. Protože hrát si není jen tak - musíte znát pravidla, musíte být připravení i prohrávat a vůbec je nutné být i tak nějak bezpodmínečně hraví. A protože v létě je kolem nás spousta her, napadlo mě popovídat si o hrách i o hraní s mými hosty na rozhlasové pohovce. Prvním bude trojnásobný mistr světa v desetiboji Tomáš Dvořák, který má za sebou i účast na olympijských hrách a přivítám i dámu, jež si hraje se slovy a s větami - jednu z našich nejúspěšnějších spisovatelek současnosti - paní Alenu Mornštajnovou. Těším se.

Jožka Kubáník