Na pohovce Jožky Kubáníka: O fanoušcích

Fejeton Jožky Kubáníka: O fanoušcích   

Pětašedesát - tolik let za chvíli uplyne od vzniku legendární skupiny Beatles. Dodnes mi běhá mráz po zádech, když vidím ty davy fanoušků, kteří jako smyslů zbavení běhají za Johnem, Paulem, Ringem a Georgem a nedovolí jim udělat krok bez toho, aniž by si na ně sáhli, vyfotili je, či v ideálním případě je donutili k podpisu.

Přiznávám se, že já jsem podobné šílenství nikdy nezažil a ani mě pronásledování celebrit a touha zahlédnout je na procházce, u snídaně, nebo na rande, nelákalo. Jen jednou jsem zalitoval, že jsem nebyl průbojnější a vášeň mít cenný podpis mě nehnala k umělci do šatny. Ne, nešlo tenkrát o žádnou popovou hvězdu. Bylo to v květnu roku 1988, kdy jsem měl možnost vidět se sestrou vystoupení Vladimíra Menšíka. A to odpoledne jsem se do něj zamiloval. I když už byl velmi nemocný, jeho charisma ovládlo celé hlediště. Vzpomínám si jen útržky vyprávění o tchýni, o dětech, o manželce, spoustě věcí jsem jako pubertální dítě ani nerozuměl, ale dodnes si pamatuju na to vzrušení, když pořad skončil. Jak jsem se nenápadně rozhlížel po uherskobrodském kulturním domě a přemýšlel, kde má asi pan Menšík šatnu, na kterou bych mohl přijít zaklepat, poprosit o autogram a aspoň pár minut pobyl v jeho společnosti. Šatnu jsem nenašel a po představení odjel domů. Přesně za týden pan Menšík zemřel. A mně bylo tak líto, že jsem se s ním nepotkal a jeho podpis nezískal, že jsem jej úplně obyčejně zfalšoval a nalepil jej do čtenářského deníku jako cennou trofej.

Od té doby až do dnešních dnů pátrám po čemkoliv, co by mi obraz toho velkého, nejenom komediálního, ale i charakterního herce ještě víc obohatilo. Přečetl jsem o něm všechny knihy, podařilo se mi získat neveřejné nahrávky pořízené během natáčení v herecké šatně, ptal jsem se na něj kolegů, kteří se s ním potkali, mám doma i vlastnoruční karikaturu pana Menšíka i s podpisem, ale přece jen není to podpis, který by věnoval přímo mně…

Před pár dny jsem v televizi zahlédl jednu starší inscenaci, v níž pan Menšík s velkou chutí hrál a napadlo mě - jak jste to měli s fandovstvím vy? Vzhlíželi jste jako mladí k idolům, ať už to byli zpěváci, herci, sportovci, či spisovatelé? Máte doma sbírku hudebních nahrávek, filmů, výstřižků z novin? Lepili jste si nad postel jejich plakáty a toužili jste po setkání? Nebo je vám tento svět úplně cizí? Navrhuji probrat to na mé rozhlasové pohovce. A ani tentokrát na to nebudu sám. Prvním hostem bude Tomáš Padevět - muž, který se stal z fanouška přítelem Hany Hegerové a sblížil se s ní natolik, že o ní napsal knihu. A druhým hostem bude mladá, talentovaná herečka Anastázie Chocholatá, kterou znají nejenom čeští televizní diváci, ale i milovníci zahraničních seriálů. I ona nám o přízni svých obdivovatelů povypráví neuvěřitelné historky.

Jožka Kubáník