Mluvit pravdu je nejjednodušší, vysvětluje svou pověstnou otevřenost herečka Kateřina Macháčková
Pozvání na rozhlasovou Pohovku Jožky Kubáníka přijala herečka Kateřina Macháčková. Prozradila například, jakou spojitost má s populární scénou otáčivého hlediště v Českém Krumlově nebo proč se jako dítě sama doma bála a kde a čeho se bojí dnes.
Herečka Kateřina Macháčková je pro každého moderátora požehnáním. I o vážných věcech totiž mluví s humorem a naprosto otevřeně. To, že se ráda směje, potvrzuje hned v úvodu rozhovoru s Jožkou Kubáníkem.
A byla vždy v komunikaci upřímná a otevřená? Na to Kateřina odpovídá: „No já nevím, jestli mám co skrývat, respektive je to nejjednodušší mluvit pravdu. Je to můj zvyk a nevím, co bych měla dělat jiného.“ A dokazuje to i v dalším povídání.
Kateřina Macháčková se ve svém životě potkala s mnoha osobnostmi z divadelního a filmového světa. Její maminkou je operní pěvkyně Věra Štiborová, tatínkem herec a režisér Miroslav Macháček. Velkou část svého života ale prožila i se svým otčímem režisérem Otto Haasem, který byl přítelem Rudolfa Hrušínského nebo Josefa Kemra. I při studiu na DAMU a během své divadelní práce potkala spoustu úžasných kolegů a na mnohé z nich v rozhovoru vzpomíná.
Ačkoli ji diváci znají z mnoha filmů, televizních filmů a seriálů, sama říká, že ty největší příležitosti dostává až nyní na divadle. Jsou to především tři zásadní role v monodramatech. Jedním z nich je představení Jeden německý život, kde hraje stodvaletou Goebbelsovu sekretářku. Dalšími jsou Dr. Ruth o životě nejslavnější americké sexuální terapeutky a Chopin_Sandová: Milostné preludium o zkáze jedné slavné lásky.
I o těchto rolích se více dozvíte v záznamu rozhovoru s Kateřinou Macháčkovou v pořadu Na pohovce Jožky Kubáníka.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.