Musím navštívit fabriku, musím se podívat na boty. Vnučka Jana Antonína Bati se ráda vrací do Zlína
Vnučka továrníka Jana Antonína Bati Dolores Liliana Bata Arambasic říká, že se dědečkovi v Brazílii stýskalo po Zlíně a lidech v něm.
V půlhodinovém rozhovoru v pořadu Apetýt popisuje Dolores Bata jak život v Brazílii, tak i to, jaký byl vlastně Jan Antonín Baťa člověk.
„On byl srdečný dědeček, měl s námi trpělivost,“ vzpomíná Dolores Bata. A dodává, že Jan Antonín zároveň vyžadoval disciplínu. „Ke stolu jsme museli chodit upravení, učesaní,“ dodává.
V Brazílii se Janu Antonínu Baťovi podle jeho vnučky stýskalo po Zlíně i po jeho nejbližších spolupracovnících. „Strašně mu to scházelo, v Brazílii už to nebylo ono,“ vysvětluje Dolores Liliana Bata Arambasic. Ta s úsměvem svoji češtinu označuje za indiánskou.
Dolores Bata, která vystupovala také ve folklorním souboru a zpívala moravské písničky, se velmi ráda vrací do Zlína.
A vždy nezapomene navštívit továrnu, kterou její dědeček rozvíjel. „Musím cítit tu energii. Já si pamatuju tu vůni, můj tatínek byl také švec. Mám to v krvi,“ říká.
Jan Antonín Baťa byl nevlastním bratrem zakladatele firmy Tomáše Bati. Když Tomáš v roce 1932 zahynul při letecké nehodě, zaujal v podniku jeho místo. V roce 1941 odjel do Brazílie, kde o čtyřiadvacet let později také zemřel. Momentálně žije v této jihoamerické zemi téměř osm desítek členů jeho rodiny.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
