Lidé si dělali srandu, že jsem Papež a dělám čeledína, říká s úsměvem emeritní správce Pavího dvora v kroměřížské Podzámecké zahradě
Paví dvorek v kroměřížské Podzámecké zahradě po 37 letech přišel o svého nájemníka. Do zaslouženého důchodu totiž odešel Bronislav Papež, správce dvora.
Na samotě ve městě. Tak bydlel třicet sedm let Bronislav Papež, správce Pavího dvora v kroměřížské Podzámecké zahradě. Když přišel čas na zasloužený odpočinek v důchodu, přestěhoval se s manželkou z malého domku do paneláku. Tam měl prý zpočátku při pohledu z balkónu v sedmém patře závratě, protože podle svých vlastních slov "celý život byl na zemi".
Jak sám říká, za poslední desetiletí nikdy nebyl přes noc dál, než právě v zahradě zapsané na seznamu Unesco. Přes rok se staral o zahradu a zvířata v ní v rámci pracovních povinností, o dovolené to dělal jako svého koníčka. O své práci žertuje: "Lidé si dělali srandu, že se jmenuji Papež a dělám čeledína."
Pan Papež už má za sebe nástupce. Jeho práci zastane sokolník, takže se dvorek rozroste zase o další druh zvířat. Domek v Pavím dvoře už ale obývat nebude, a tak Podzámecká zahrada po dlouhých 37 letech přišla o svého nájemníka.
Související
-
Historička Blanka Rašticová říká: Když do důchodu, tak na jaře
Svůj profesní život zasvětila historii a při setkání s ní nelze přehlédnout široký úsměv na tváři a dobrou náladu. To je historička Blanka Rašticová.
-
Jaký byl Ladislav Pilka, otec dětí ze zkumavky a rodák z Uherskobrodska? Vzpomínáme s jeho žákem
V roce 1982 přišlo v tehdejším Československu na svět první dítě metodou umělého oplodnění. Za úspěchem stál gynekolog Ladislav Pilka, rodák z Hradčovic na Uherskobrodsku.
-
Jan Beránek hledal stopy svého zmizelého prastrýce. Vznikla tak kniha Pátrání po Silvestrovi
Kniha pátrání po Silvestrovi přibližuje dosud neznámé osudy baťovců v době druhé světové války v Singapuru.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.