Herečka Simona Stašová, psycholožka Alice Kutnarová a kadeřník Vítek Hráček na pohovce Jožky Kubáníka na téma „O vlasech“

Na pohovce Jožky Kubáníka:
O tom, co způsobila Libuše

„Vidím město veliké, jehož sláva bude hvězd se dotýkati.“ Tato slova známe už ze základní školy asi všichni. Ano, údajně je vyřkla Libuše, dcera Krokova a dáma oplývající věšteckými schopnostmi a týkala se hlavního města, tedy Prahy. Že měla pravdu, dnes víme všichni, i když co si budeme povídat, úžasná místa, u kterých by Libuše nevěděla, kam dřív pohlédnout, najdeme i při pohledu z okna vlastního domu.

Ke zmíněné kněžně se ale vztahuje ještě jedna historka. Vypráví o konfliktu mezi dvěma sousedy. Ten mladší toužil po spravedlnosti, protože nechtěl připustit, aby ten druhý obsadil jeho pozemek, a tomu staršímu to bylo úplně jedno a dožadoval se lepší půdy, protože… protože zkrátka chtěl. Rozsoudila je až moudrá Libuše, která nedovolila, aby se stala křivda, takže rozhodla ve prospěch mladíka. To si ale starší macho nenechal líbit a ještě než řeč soudkyně skončila, začal vyřvávat jako na lesy (tak ono široko daleko v té době ještě nic jiného nebylo): „Takové tu právo! Však což nevíme, kdo soudí, že ženská! Ženská dlouhých vlasů, ale krátkého rozumu. Příst umí, jehlou šít, na to je, ale ne soudit. Ať šije, ať přede, ale ať nesoudí. Hanba nám mužům!“

Dnes by byl takový člověk po podobném výkřiku vyveden ze soudní síně a ještě by dostal pokutu za urážku soudu, ale to dejme stranou. Mě v těch slovech zaujalo něco jiného. Zmínka o vlasech. Že už v té době byly vlasy důležité a kde co se podle nich hodnotilo.

A ono to, milí moji, trvá pořád. Vzpomínám si na mého spolužáka ze školy, který trpěl tím, jak jako mnohý jiný muž nemá zrovna lokny po paty (moje moudrá babička by jej uklidnila slovy, že do polévky je to až až), vybavuji si také Karla Hálu, zpěváka, jenž snad jako první u nás chodil zcela bez vlasů (mimochodem, prý za to mohla sázka, kterou pan Hála prohrál, musel si oholit hlavu a pak se mu to zalíbilo) a vidím to sám na sobě, kdy už mi vlasy také řídnou a kupuju si pak drahé šampóny a jako blbec vmasírovávám před spaním na místa koutů i zázračné vodičky, po kterých prý budu mít vlasy krásné a pevné a dlouhé a vůbec jako z reklamy a samozřejmě nic.

Přemýšlím nahlas - co pro nás vlasy vlastně stále znamenají? Jaký na ně klademe důraz? A jak se žije bez nich? Na moji rozhlasovou pohovku usedla paní psycholožka Alice Kutnarová, která nám prozradila, co nedostatek vlasů dělá s naším nitrem, zatelefonoval jsem i kadeřníkovi Vítkovi Hráčkovi - ten nám poradil několik praktických rad, a popovídal jsem si i s herečkou Simonou Stašovou, jež má, jak sama přiznala, vlasů na rozdávání.

Pokud jste vysílání uplynulou neděli v Českém rozhlase Zlín nestihli, nevadí, celou hodinku o vlasech, účesech i o pleších najdete v rozhasovém archívu. 

Jožka Kubáník