Čutora, sajdák, půlhák a obyčejný valašský kroj. Portáši střežili hranice i chránili lidi před zloději

Jejich služba rozhodně nebyla procházka růžovým sadem. Portáši museli často odrážet nájezdy Turků a kuruců, kteří v Uhrách bojovali s habsburskými vojsky.

V novém cyklu Českého rozhlasu Zlín Mezi kopci a loukami Zlínského kraje zjišťuje Věra Hotařová zajímavosti o jednotlivých místech a tradicích regionu.Dnes se zaměřila právě na portáše.

V některých zdrojích se uvádí, že na jedné straně portáši dokázali hranici ubránit a taky místní lidi důsledně chránili před zloději, ale na druhé straně zase fungovali jako národní četníci. Často byli využíváni jako kontrarevoluční složka k likvidaci lidových povstání nebo zbojníků. Byli prostě v prestižní státní službě a tak museli respektovat příkazy.

Každá jednotka měla deset členů, ale ve službě jich bylo vždycky jenom pět, zbytek „desátnictva“ byl doma, ale musel být v pohotovosti. Po měsíci si pak vyměnili pozice.

Portáši nosili obyčejné valašské kroje. Jejich hlavní výzbrojí byla ručnice nebo „púlhák“ s prodlouženou hlavní, valaška, krátká šavle či provaz s olověnou koulí na konci, při chytání zločinců soužil jako laso.

Portáši|foto: Dalibor Gluck/MAFRA/Profimedia, Profimedia

Taky nosili čutoru a sajdák, to byla mošna na chléb. Výzbroj si museli pořídit na vlastní náklady. Sbor byl zrušen v roce 1830. Jednak proto, že se bezpečnostní situace uklidnila, ale hlavním důvodem byly finance. Vydržovat bezpečnostní sbor bylo hodně náročné. Portáši ovšem neodešli s prázdnou. Každý z nich dostal podle počtu odsloužených let jednorázovou odměnu.

Odměnu a uznání si rozhodně zaslouží i členové současného Valašského sboru portášského.
Vyznačili původní portášské trasy, nazvali je portášskými chodníčky, už je jich deset. Třeba Javornický, Rožnovský nebo Rusavský a po nich se můžete vydat v doprovodu portášů v plné výzbroji.