Bez svěcené vody a podávání rukou, zato v on-line přenosu. Tak změnil covid život věřícím
Svěcené vodě v kostelech odzvonilo a místo podávání ruky na znamení pokoje na sebe lidé při bohoslužbách pokyvují nebo mrkají. Platí to třeba pro věřící ve Zlíně.
Nejen lavice a svícny, ale i kamery se postupně stávají čím dál běžnějším vybavením kostelů v Česku. Přibývá totiž věřících, kteří kvůli obavám z nákazy koronavirem dávají přednost on-line bohoslužbám a do kostela raději nechodí. Nižší počet lidí na mších zaznamenaly farnosti například ve Zlíně. Mezi tamními věřícími jsou ale i tací, kteří se před oltářem modlí ještě víc než před vypuknutím epidemie.
Už 18. září udělil biskup Vojtěch Cikrle takzvaný dispens věřícím z brněnské diecéze. Pro římskokatolické věřící je účast na nedělní mši jednou z důležitých povinností. Pojem dispens, užívaný hlavně v kanonickém právu katolické církve, znamená udělení výjimky ve smyslu zproštění povinnosti.
Cikrle také doporučil všem, kteří mají jakékoliv příznaky respiračního onemocnění, případně zvýšenou teplotu, aby se chovali zodpovědně vůči druhým a zvážili svou osobní účast na mši. Platí to i pro kněze, ministranty a pomocníky při liturgii.
V kostelích a kaplích byla z kropenek odstraněna svěcená voda, součástí mší dočasně nebude takzvané pozdravení pokoje, tedy podávání rukou.
"Prosím, abychom všechna nařízení a omezení přijímali jako výraz ohleduplnosti a zodpovědnosti vůči druhým. A stejně jako na jaře, i nyní vám všem děkuji za trpělivost a zodpovědnost v nesení nejistoty, obav a strachu druhých," vzkázal Cikrle věřícím.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
