Zlámanec na Uherskohradišťsku se pyšní jednou z nejstarších oskeruší na jihovýchodní Moravě

12. leden 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Antoškova oskeruše ve Zlámanci

Zlámanec je malá obec v údolí Vizovické vrchoviny na pomezí Uherskohradišťska a Luhačovického Zálesí. Podle místních v ní končí Slovácko, protože za lesem už je Valašsko. A končí tam také silnice. Vede buď z Březolup, nebo z Bílovic, ale přes les už musí každý po svých, případně na kole po cyklistické stezce.

Příjezdová silnice, tedy její hlavní část, vede přes celou vesnici až ke hřbitovu. Právě odtud měla pokračovat dál. Procházela by přes zalesněný kopec do Šarov a pak až do Zlína. Tak to plánovali představitelé obce během první republiky. Výstavba dokonce začala kácením stromů v úseku dlouhém několik desítek metrů. V této fázi taky skončila. Práce přerušila 2. světová válka a po jejím skončení se v budování už nepokračovalo. Pokus o prodloužení silnice připomíná úvoz zarostlý stromy a poslední verze projektu z roku 1948. Ručně rýsovaný plán je v dnešní době jistě zajímavým památným dokumentem.

Zlámanec zůstal dál obcí na konci světa s jedinou příjezdovou komunikací, i když i ta měla namále. Na začátku vesnice nad ní ujížděl svah, pokud by se utrhl, zavalil by silnici a ves by byla odříznuta od okolí. Svah už je zpevněný, vjezd do Zlámance bezpečný a na svém místě mohl zůstat i památný vyřezávaný dřevěný kříž ze sedmdesátých let 19. století. V obci mají taky několik zajímavých staveb lidové architektury a jednu přírodní raritu, která se dostala i do obecního znaku.

Je to Antoškova oskeruše. Traduje se, že na mapách starých dvě stě let byla zakreslena jako vzrostlý strom, a proto se považuje za jednu z nejstarších na jihovýchodní Moravě. Stojí osamoceně na zlámanecké louce a nedá se přehlédnout. Skoro 5 metrů tlustý kmen je dutý, větve pokroucené, některé i proschlé. Před lety do ní uhodil blesk a zapálil ji. Od té doby je v ní dutina, do které by se vešlo i několik lidí. Strom i přes tento velký šrám dál roste, už je vysoký 9 metrů, a často má i bohatou úrodu oskeruší. Proto je větévka s plody v jedné části obecního znaku, ve druhé je zlámané kolo. Mluví se o něm v jedné místní pověsti.  

Zlámanec - obecní znak

O Zlámanci se psalo už koncem 14. století, a až do konce 17., kdy se stala součástí uherskobrodského panství, ji vlastnilo několik desítek majitelů. Každý po sobě něco zanechal, jestli to byly i cesty, to v pamětech uvedené není, ani v těch novodobých. Lidé o zprůjezdnění obce nestojí. Zvykli si na klid a krásnou přírodu v okolí.

Pohled na noční Zlámanec.jpg
autoři: Věra Hotařová , rvorlova
Spustit audio

Související