Herec Jan Čenský a ředitel Českého rozhlasu René Zavoral na pohovce Jožky Kubáníka na téma „o moderátorech“

Na pohovce Jožky Kubáníka:
O moderátorech

Víte, co si pamatuju z dětství? Jak jsem jednou dostal k Vánocům malé bílé rádijko, u kterého bylo jedno sluchátko, a pod peřinou jsem si naladil vysílání a poslouchal jsem nejrůznější pořady. U nich jsem si představoval, že jsem rozhlasovým moderátorem. Toužil jsem si povídat se známými lidmi a s posluchači a vyprávět si s nimi o vaření, o volejbale i o životě.

Asi v šesté třídě se to stalo. Dostal jsem totiž ve škole jedinečnou příležitost stát se hlasatelem školního rozhlasu. Měl jsem oznámit, jak se jednotlivé třídy umístily v turnaji ve volejbale a kdo vyhrál matematickou olympiádu. Pamatuji si, jak jsem byl vzrušením bez sebe, nemohl se dočkat pondělního rána a celý předchozí víkend jsem si půlstranu se všemi těmi jmény a výsledky nahlas četl tak tisíckrát a připadal si jako moderátor z toho bílého rádijka.

V pondělí jsem před osmou hodinou přiběhl do ředitelny, odkud se vysílalo, a hrdě jsem všechno pro celou školu přečetl. Tréma však udělala své, a tak jsem se během čtení asi čtrnáctkrát přeřekl, popletl jsem jména a přehodil i několik čísel, ale přišel jsem si nesmírně užitečný, protože moderátoři takoví přece bývají.

Pak jsem se vrátil do třídy, kde jsme zrovna měli hodinu matematiky. Mezi dveřmi jsem jen tak skromně zamával papírem, jako že jsem přišel pozdě kvůli hlášení, což jistě pan učitel slyšel, a ten kývnul hlavou, jako že moc dobře důvod zná. Hned to ale komentoval slovy: „Nic si z toho, Kubáníku, nedělej, žádný učený z nebe nespadl a v životě můžeš dělat cokoliv jiného.” To mě hodně rozesmutnilo, protože mi dal najevo, že moderátorem být nemůžu. Ale přesto jsem si na mikrofon pořád myslel a v osmé třídě jsem na přihlášku napsal, že bych chtěl jít studovat konzervatoř. Dotyčný pan učitel to ale špatně přečetl a zvolal: „Vidíš, konzervárny, to je nápad!”

Následovalo mnoho pokusů, mnoho omylů, mnoho bolestí, ale nakonec se to povedlo, stal jsem se hercem a zítra se stanu i rozhlasovým moderátorem. Pokud u toho se mnou budete chtít být, poslouchejte zítra od 14.00 Český rozhlas Zlín a potkáme se tam. Budeme si vyprávět o rozhlasových moderátorech, o tom, jak zvládat trému i o tom, co se dá zažít u mikrofonu. Snad nebudu nervózní a nečeká mě čtrnáct přeřeků, spletená jména a špatné výsledky z volejbalu.

A na závěr moudrá rada - nezapomínejte na své sny, protože ta chvíle, kdy se vám splní, stojí za to.