Při operacích posloucháme muziku a občas mluvíme i o fotbale, prozrazuje kardiochirurg Jan Pirk
Život je překrásná pestrobarevná vitráž. Barevných sklíček je spousta a je jenom na nás, kolik si jich vyleštíme. To jsou slova kardiochirurga Jana Pirka, který v rozhovoru pro Český rozhlas Zlín nabídl doslova „srdce na dlani“.
Profesor Jan Pirk navštívil 20. října Zlín, kde měl nejen přednášku pro studenty Fakulty humanitních studií na Univerzitě Tomáše Bati, ale i další pro veřejnost. Mezi nimi si udělal čas i na rozhovor pro Český rozhlas. V tom byla řeč nejen o medicíně, i když o té především.
Jan Pirk totiž provedl už více než 7 tisíc operací, ročně to bylo společně s jeho týmem na 330. Je možné, aby se z takové práce stala rutina? Na tuto otázku odpovídá: „Rutina není fušerství. Rutina je, že to umíte. Takže když přijdete k nám na operační sál, tak tam bude panovat taková příjemná pohoda jako tady u vás ve studiu a budeme si taky povídat a najednou ta operace bude hotová, protože ten dobře vycvičený a sehraný tým ví přesně, co má dělat.“ K tomu dodává, že během operací si tým pouští i hudbu nebo občas mluví o fotbale: „Hudbu pouštíme vždycky, tu vybírá operatér.“
V rozhovoru byla řeč o srdečních záležitostech v širokém slova smyslu. Třeba o koníčcích a zálibách Jana Pirka, kterými jsou kromě rodiny i sport v podobě například maratonu nebo motorismu. Vlastní totiž několik krásných historických vozů a v těch i jezdí historické rally.
Jaké vazby má coby rodilý Pražák k Moravě? A víte, že si vyzkoušel i hereckou profesi a je i spisovatelem? Jaké cíle má coby čerstvě zvolený senátor? Čemu se srdcař Jan Pirk v poslední době od srdce zasmál?
I to jsou otázky, na které odpovídá v rozhovoru Jan Pirk, který je velmi veselý a energický člověk plný jiskřivého elánu, vlídnosti a humoru.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.