„Potřebujete zklidnit a nadechnout se? Přijďte k nám!“ lákají obyvatelé Doubrav na Zlínsku

Doubravy na Zlínsku jsou jednou z více než dvaceti obcí Luhačovického Zálesí. Etnografové i přírodovědci o této lokalitě mluví jako o výjimečném regionu se specifickým folklorem, lidovou kulturou i architekturou a navíc zasazeným do krásné, místy panenské přírody Vizovických vrchů, tedy Chráněně krajinné oblasti Bílé Karpaty. S oblibou říkávají: „Potřebujete zklidnit a nadechnout se? Přijďte k nám!“ Tak jsem vybrala Doubravy a musím přiznat, že měli pravdu.

Už při příjezdu do vesničky jsem měla pocit, že tam život plyne klidněji. Výhled na okolní kopce působil stejně. Klidně a radostně zároveň. Vrcholky tam nejsou moc vysoké, nejvyšší bod je snad 517 metrů nad mořem, a protože jsem měla v plánu vydat se do přírody, tak jsem si oddychla, že nebudu muset šplhat do výšin a na túru jsem se začala opravdu těšit.

V katastru Doubrav jsou unikátní přírodní památky. S touto informací jsem se na výlet vydala. Netušila jsem, že na každé louce, stráni nebo v lese jsou nějaké vzácné květiny a živočichové. Lokality jsou pojmenované a jejich hodně.

Baťova dálnice měla spojit oba konce někdejšího Československa. Zbyla jen rozestavěná torza

• Upravit
• Smazat

Rozdělovala by dnešní Českou republiku na dvě části a vedla by přibližně v trase dálnice D1. Měla se stavět velmi rychle, protože byla akutně potřeba. Ovšem z velkých plánů zůstalo jen málo.

Nejznámější a taky nejpozoruhodnější je přírodní památka Uhliska. Dozvěděla jsem se, že je to jeden z posledních přirozených nivních mokřadů na Zlínsku. Územím o rozloze 13 ha protéká Černý potok. Roste tam okolo 150 druhů rostlin, taky je tam obrovské množství brouků, obojživelníků i vzácných ptáků. Na Uhliska navazuje Oskorušový les, název připomíná, že v Doubravách byl kdysi Jeřáb oskeruše běžně rostoucím stromem. Zajímavé a taky cenné je území Poledniska. To je les, do kterého prý obecní pastýř vodil v létě během poledne dobytek, aby ho chránil před sluncem a vedrem. Možná je chránily koruny dubů, které v lesích rostly nejčastěji, a právě po nich byla obec pojmenována. Nejdříve se jí říkalo Veledoubravy.

O osadě s názvem Weledoubravy, s dvojitým w, se psalo už začátkem 15. století. Tenkrát patřila k malenovickému panství. Dnes jsou Doubravy samostatnou obcí s moderními rodinnými domy. Z architektonických památek se dochovala dřevěná zvonice z poloviny 19. století, zděná patrová komora a taky kamenné kříže, je jich asi pět. Od roku 2011 mají Doubravští i první vlastní kapli. Není příliš velká, ale podle mě je půvabnou ozdobou návsi.