Vojtěška Kupcová léčí pacienty ve zlínské nemocnici tím nejcennějším – slovem a úsměvem

Původní profesí je knihovnice, srdcem novinářka a duší neutuchající optimistka. Vojtěška Kupcová prožila pracovní léta v rozhlase i na akademické půdě, ale ani v důchodu se rozhodně nenudí. Když zrovna nepíše o folkloru nebo netvoří fotoknihy z cest, dochází jako dobrovolnice za pacienty do zlínské nemocnice.

Vojtěška Kupcová, dobrovolnice KNTB ve Zlíně|foto:Blanka Kovandová, Český rozhlas

V Krajské nemocnici Tomáše Bati si jako své dobrovolnické „pracoviště“ vybrala oddělení geriatrie, kde navštěvuje dlouhodobě hospitalizované seniory. Díky své novinářské minulosti s pacienty snadno nachází společnou řeč, protože zná spoustu míst, odkud pocházejí. Jedním z nejhezčích momentů její dobrovolnické práce jsou procházky v nemocničním parku. Pro lidi, kteří jsou týdny upoutáni na lůžko, je to podle jejích slov úžasný zážitek.

Dobrovolnice Vojtěška Kupcová sama dobře ví, jaké to je být pacientem, protože si prošla operací kyčle a následnými komplikacemi. Právě tehdy si uvědomila, jak moc nemocným chybí někdo, kdo by jim pobyt v nemocnici zpestřil obyčejným popovídáním.

V soukromí v sobě nezapře novinářku a přiznává, že trpí trvalou deformací z povolání – má problém číst texty, ve kterých jsou chyby. Své zážitky z cest pečlivě zpracovává do fotoknih, kterých má doma už přes dvacet a slouží rodině jako „instruktážní literatura“ pro budoucí výlety.

Kromě toho se po sedmdesátce nadchla pro folklor. Stala se tiskovou mluvčí mužského sboru Něčičáci v Kyjově a začala zpívat ve smíšeném sboru v Kostelci u Kyjova, kde vystupovala v lidovém kroji.

Kam se chystá vyrazit „i kdyby měla jít s berlemi“, aby nezmeškala důležitý rodinný milník? Jakých jiných hudebních zážitků si kromě těch folklorních dopřává? To a mnohem víc se dozvíte v dalším dílu cyklu Naplno s Věrou Hotařovou, kam tentokrát pozvání přijala Vojtěška Kupcová.