Velikonoce - zvyky a tradice jednotlivých dnů Svatého týdne
Na Velikonoční pondělí se oslavuje růst a zrození. Barvy vajíček prozrazovaly koledníkům city dívek
Na Velikonoční pondělí chodili dříve dům od domu mládenci za děvčaty a šlehali je pomlázkami spletenými z vrbového proutí. Vyšlehané děvče pak mělo být celý rok veselé, zdravé a pilné.
Na Velikonoční pondělí se nejvíc těšila mládež. Už od časného rána koledníci obcházeli vesnici s pomlázkou. Pomlázka upletená z vrbových proutků předávala ženám, které byly pošlehány od mužů, krásu, zdraví, omlazovala je. Dívky chlapcům na oplátku dávaly vařená obarvená vajíčka a stuhy. Důležitá byla jejich barva. Červená byla z lásky, modrá symbolizovala naději, zelená přátelství a žlutá odmítnutí.
Někde přetrval dodnes zvyk polévání vodou, pokud chlapci přijdou koledovat po dvanácté hodině dopoledne, dívky je mohou polít vodou.
Pokud jde o pomlázku, v různých regionech se jí také různě říká. Na Moravě je to tatar, na Pelhřimovsku jsou to důtky. Další názvy jsou například žíla, korbáč nebo metla.
Stejně různorodé je pojmenování koledy. Krajově se jí říká také pomlázka, mrskačka, šlahačka nebo mrskút.
Pokud jde o velikonoční koledy, ta nejznámější je zřejmě:
Hody hody doprovody,
dejte vejce malovaný,
nedáte-li malovaný,
dejte aspoň bílý,
slepička vám snese jiný
v komoře v koutku
na zeleným proutku.
... Pokračování této koledy má pak velké množství variant.
A pro všechny zvídavé máme i vysvětlení slova "doprovody":
Slovo provoda je starý název pro tzv. Bílou neděli (první neděle po velikonocích), které se říkalo se také Provodní neděle, zkráceně provoda. Správný zápis by tedy měl znít spíše: Hody hody do provody ... Přípustné jsou ale obě verze.
Mohlo by vás zajímat
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.