Nevystavujte děti zpravodajství pro dospělé, ne více, než je nutné, zaznělo na konferenci v rámci Zlín Film Festivalu

Zhruba čtyři stovky stížností od rodičů ročně dostává Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Stěžují například na vulgarismy ve vysílání nebo nevhodný obsah. Na děti jako konzumenty zpravodajského obsahu médií se v úterý zaměřila konference radních v programu zlínského filmového festivalu. Hosté se věnovali způsobu prezentace zneklidňujících témat, jakými jsou válečné události, teroristické útoky nebo hrozby spojené s migrací.

Konferenci provázely i ukázky, jak dělá zpravodajství Česká televize. Konkrétně na svém dětském kanálu ČT:D. Pro přiblížení ožehavých témat například používá formu ilustrované reportáže. „To obrazové sdělení je pro děti mnohem přístupnější, když je kreslené. Protože se jedná většinou o tragédie. Ty realistické záběry potom děti vnímají úplně jinak a můžeme tomu říkat, že to je citlivé, a že cokoli vysvětlovat – nepomáhá to,“ vysvětlil Petr Kopecký, dramaturg pořadu Zprávičky na Déčku. Snaží se děti informovat, ale zároveň nevyděsit.

Zároveň přiznává, že asi nejhůř se dnes komunikuje i pro děti téma migrace a uprchlíků. Protestují především rodiče. „Například v jedné reportáži ze zahraničí bylo to, že v Rakousku jsou uprchlíci, kterým se snaží místní lidé pomáhat, a že pomáhat je normální. Že to říkají ti místní. Na toto jsme okamžitě dostali reakce od rodičů, že dětem něco takového nemáme vůbec říkat,“ uvedl Kopecký.

Doporučila bych nevystavovat děti zpravodajství pro dospělé, ne více, než je nutné. Nemyslím si, že by rodiče sledovali zprávy s dětmi záměrně. Spíše si to neuvědomují.
Lucie Šťastná, Institut komunikačních technologií a žurnalistiky

Jeden holandský průzkum tvrdí, že asi polovina dětí má někdy strach nebo úzkost právě na základě zpravodajství. „Doporučila bych nevystavovat děti zpravodajství pro dospělé, ne více, než je nutné. Nemyslím si, že by rodiče sledovali zprávy s dětmi záměrně. Spíše si to neuvědomují,“ říká Lucie Šťastná z pražského Institutu komunikačních technologií a žurnalistiky. Úloha rodičů je podle ní nezastupitelná. Jinak by prý měli působit na mladší a na starší děti.

Ve Zlíně se diskutovalo o vlivu zpravodajství na dětskou psychiku|foto: Pavel Sedláček

„Do devíti let funguje moc hezky, když se rodiče snaží to dítě nějakým způsobem uklidnit, obejmout, poskytnout mu bezpečnou náruč. Zatímco od těch devíti let se už rodič může pokusit o nějaké vysvětlení dané události. Spíše se snažit poukázat na pozitivní aspekty té události. I když třeba u vážných katastrof nebo teroristických útoků je to velmi těžké. Snažit se třeba odvést pozornost k nějakým pozitivním prvkům, jako je třeba zásah policistů nebo pomoc obětem. Solidarita, charita,“ doporučila Šťastná.

Upozornění na nebezpečný obsah reportáže nestačí

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání dostává ročně asi čtyři stovky stížností od rodičů dětí – menších i větších. „Nejvíce rodičům vadí, když se v pořadech mluví vulgárně. Potom samozřejmě tradičně násilné chování nebo zobrazování znetvořených obětí trestných činů a podobně. Pak sexuální obsah nebo i běžná nahota. Potom jsou to obsahy návodné, které mohou děti inspirovat k nějakým nebezpečným aktivitám, například adrenalinovým sportům a podobně,“ popsala Vilma Hušková z Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.

Média se někdy před reportáží, například s prvky násilí, zaštiťují slovy moderátora, že následující příspěvek není vhodný pro děti a citlivější povahy. „To, že na to dopředu předem upozornili, je nijak nevyviní z toho, že porušili zákon, že odvysílali nebezpečný obsah před dvaadvacátou hodinou,“ zdůraznila Hušková. Pak Rada pro rozhlasové a televizní vysílání uděluje pokuty, většinou v řádu stovek tisíc korun.