Nejen cykloturisty lákají Tupesy. Jejich pulzujícím srdcem je muzeum keramiky, která obec proslavila

Tupeská keramika je jedním z artiklů, které proslavily Českou republiku po celém světě. Nepochybuji o tom, že ji také znáte. Dekor s charakteristickými barvami a ornamenty, v kterém vyniká takzvaná Tupeská růže, je nezaměnitelný. Vzpomínám si na období obrovské poptávky po dekoračním nádobí z Tupes, možná zdobilo nebo ještě zdobí i vaši domácnost. Celá plejáda sortimentu je k vidění v muzeu v Tupesích na Uherskohradišťsku. Jsou tam i informace o vzniku keramiky a jejím zakladateli Jaroslavu Úředníčkovi.

Původním povoláním byl strojník. Do Tupes se přestěhoval v roce 1907. Začínal tam jako obchodník, pak koupil ruční cihelnu, a v roce 1914 jel na džbánkařský kurz. Pořádal ho jeho přítel, národopisec a významný sběratel keramiky František Kretz. Výroba keramiky pana Úředníčka natolik okouzlila, že se rozhodl pro změnu profese. Trvalo mu osm let, než dokázal připravit materiál podle svých představ a založit keramickou dílnu.

V obci Tupesy na Uherskohradišťsku ve Zlínském kraji se nachází Muzeum Tupeské keramiky

Měla jsem to štěstí, že jsem se potkala s jeho dcerou Ludmilou Vláškovou. Bylo jí už 90 let, ale ještě si dobře pamatovala na začátky Tupeské keramiky. V dílně svého otce pracovala, ale jenom krátce. Pak se musela starat o mladší sourozence.

Rodina Jaroslava Úředníčka patřila v té době k nejpočetnějším na Moravě. Narodilo se v ní dvaadvacet dětí. S první ženou, která zemřela, měl sedm dětí, ve druhém manželství přišlo na svět patnáct dětí. Dospělosti se dožilo sedmnáct potomků, a jak dorůstali, zasvěcoval je otec do řemesla. V polovině třicátých let minulého století, kdy ve firmě pracovala už téměř celá rodina, získal Jaroslav Úředníček elektrickou pec. Převratnou novinku dodala zlínská firma Baťa. Říká se, že to bylo v rámci dobročinné akce pro početné rodiny. Úředníčkům tento dar hodně pomohl. Vyráběli ještě kvalitněji a rychleji. Jejich výrobky šly do celého světa, část produkce odebírala i firma Baťa.

Zájem o Tupeskou keramikou kopíroval dění ve společnosti. Původní firma už neexistuje, v rodinné tradici teď pokračují potomci Jaroslava Úředníčka. V Muzeu Tupeské keramiky se dozvíte víc. Taky uvidíte, jak bydleli a pracovali hrnčíři na přelomu 18. a 19. století. Součástí muzea je i dílna majolikové keramiky.