Nadšení, píle a moravský unikát. Parta mladých mužů obnovuje Rajnochovickou lesní železnici

Na první pohled by se mohlo zdát, že je to novodobá atrakce pro turisty. Ve skutečnosti je to unikátní areál, který připomíná existenci arcibiskupské lesní úzkokolejné železnice z 20. let minulého století.

Od roku 1906 do roku 1921 sloužila k přepravě dřeva z oblasti Kelečského Javorníku, to je nejvyšší vrchol Hostýnských vrchů, z revíru Podhradní Lhota na parní pilu v Rajnochovicích. Revír byl majetkem olomouckého arcibiskupství. Trať necelých deset kilometrů dlouhá vedla obtížným terénem.

Vagony tahaly koně, parní lokomotiva a pak zase koně. Přeprava dřevěné kulatiny po železnici fungovala bez problémů několik let. Provoz byl zrušen v roce 1921. Důvodem byly nehody a vykolejování vlaků. Podle znalců to bylo proto, že trať nebyla dobře udržovaná a lehké koleje nevydržely velkou zátěž.

Železnice byla úplně zlikvidovaná. Koleje, lokomotiva i vagony byly prodány arcibiskupskému lesnímu úřadu v Ostravici pro lesní železnici v Bílé. V Rajnochovicích zůstalo jenom několik propustek a cesta, zvaná štreka.

Lesní železnice v Rajnochovicích|foto: Rajnochovická lesní železnice

Léta plynula, štreka se stala oblíbenou procházkovou trasou a povědomí o arcibiskupské lesní železnici se pomalu vytrácelo. Možná by se na ni i zapomnělo, a to by byla velká škoda, protože je součástí historie Hostýnských vrchů a celého regionu. Snad si to uvědomila i parta kamarádů, která se rozhodla vzít dějiny do svých rukou a připomenout existenci arcibiskupské úzkokolejky.

Pětice mladých mužů, tedy parta nadšenců, jak se jim říká, si někdy v roce 2007 vymyslela, že vybuduje naučnou stezku o lesní železnici. Přibližně ve stejné době přišla zpráva, že v nedaleké cihelně je k mání lokomotiva, výsypné vozy i materiál na koleje. Vše vhodné pro úzkokolejku.

Co myslíte, že to s chlapy udělalo? Rozhodli se, že obnoví alespoň část lesní železnice a vybudují muzeum lesních drah. Vláčky i další materiál koupili a pustili se do práce. Přitom museli řešit řadu dalších věcí od pozemků, přes žádost o změnu územního plánu až po vypracování projektu. Drážku nebo také železničku, jak o ní mluví, a celý areál budují ve svém volném čase a pokud je to možné i vlastními silami, potvrdil mi to Tomáš Hegar, ředitel Společnosti pro obnovu Rajnochovické lesní železnice.

Lesní železnice v Rajnochovicích|foto: Rajnochovická lesní železnice

Ta vznikla v roce 2010. Když jsem se ho zeptala, jak blízko má k železnici, řekl mi, že je strojvůdce a jeho kamarádi, že jsou také z oboru. Z jeho řeči jsem pochopila, že železnice a vlaky jsou pro celou partu velkým koníčkem. Vždyť od roku 2007 dokázali skoro nemožné. Položili několik set metrů kolejí s výhybkami, letos přibydou další metry, vybudovali nebo zrekonstruovali nástupiště, přístřešky pro vagony, některé vozy sami opravili, dokončují dřevěnou vozovnu a přitom už tato nevšední a na Moravě jedinečná atrakce funguje.

Po nové trati jezdí vláček se třemi otevřenými a jedním osobním vagonem. Za dobrovolné vstupné se můžete svézt v době konání pravidelných akcí nebo si jízdu objednat. Kromě nevšedního zážitku z projížďky se ještě dozvíte podrobnosti o původní trase a historii lesní železnice v Rajnochovicích.