Na pohovce Jožky Kubáníka: O festivalových hvězdách

Fejeton Jožky Kubáníka: O festivalových hvězdách

Pamatuju si to, jako by to bylo včera. Psal se 4. červen 2004 a já jsem se vypravil na zlínský filmový festival. Ty hlavní důvody byly dva. Jednak jsem se mohl po dlouhé době sejít s herečkou Gábi Vránovou. Ano, to je ta slavná učitelka Hajská ze seriálu My všichni školu povinní, nebo Anička Čiháková z Chalupářů. S Gábi jsme byli často v kontaktu, psali jsme si a ona chtěla vědět, jak se daří divadlu a vůbec co je na Moravě nového. A ten druhý důvod byl samotný festival, který hlásal, že každý příchozí se rázem stane hvězdou a bude mít pocit, že celé město je otevřeno jen pro něj a všude leží červený koberec.

S Gábi jsme se sešli v druhém patře hotelu Moskva a už jen ta chvíle, kdy jsem těch pár sekund vyjížděl výtahem, byla jedinečná, protože se mnou jela i paní Bohdalová a pan režisér Zelenka a připadal jsem si nesmírně důležitý. A pak jsem se potkal s Gábi, dali jsme si víno a vyprávěli si o tom, že u nás ve Slováckém divadle pan režisér Pitínský připravil další inscenaci, kterou natočila televize a Gábi se na záznam dívala, aby mi sdělila, že to byl zážitek a že jsme šikovní. A pak došla řeč na to, co se hraje v Praze a v čem ji uvidím na obrazovce. Asi po třech hodinách jsme se rozloučili a já jsem tím samým výtahem který mě vyvezl nahoru jel zase dolů a pak se to stalo.

V kabině se ozvalo „přízemí”, stroj se zastavil, otevřely se dveře a mě oslnily desítky fotoaparátů, které blýskaly a cvakaly a já jsem neviděl na krok, ale připomněl jsem si motto celého festivalu, které mi slibovalo pocit, že jsem opravdová hvězda, a tak jsem se začal usmívat, lehce jsem pokyvoval hlavou a ve své introvertní uzavřenosti jsem si troufnul i na elegantní gesto, když jsem se nonšalantně opřel o konstrukci výtahu a fotografové cvakali jako o život a já jsem si říkal: „teda, tady to mají vymyšleno!” A kdy už jsem se pózování nabažil a chtěl jsem jít, zaposlouchal jsem se do hlasů fotografujících, kteří samozřejmě něco vykřikovali a slyšel jsem pořád dokola: „Pierre, Pierre!” a pak jsem otočil pomalu hlavou doprava a zjistil jsem, že metr ode mě před výtahem čeká, až dopózuju a on může odjet do svého pokoje, Pierre Brice, tedy představitel Vinnetoua a všichni fotografové jsou tam kvůli němu.

Následující stud už popisovat nebudu, celkem rychle jsem utekl, ale od té doby jsem si přál zjistit, jaké to je, když fotografové přijdou kvůli vám a když hvězdou festivalu skutečně jste. A protože ve Zlíně právě probíhá další ročník festivalu pro děti a mládež, jedné z osobností, která se setkává s pozorností médií na každém kroku, se na to zeptám. Mým speciálním hostem bude mladý herec známý třeba ze seriálů Sestřičky nebo Božena, ale i z filmů Poslední závod či Zpráva - Jan Nedbal a u povídání můžete být tentokrát i vy, protože proběhne v sobotu od 15.00 hodin ve zlínském Zlatém jablku. Klidně vás tam s Honzou vyfotím…