Před přijímačkami na DAMU jsem spal na rohožce, prozrazuje herec Jan Nedbal

Jan Nedbal nechtěl být hercem od malička. Jeho plánovanou kariérou v dětství byl spíše záchranář, člen horské služby nebo pilot vrtulníku. Má prý ale štěstí, že stejné dobrodružství zažívá i coby herec. K tomu dodává: „Obsazují mě do rolí, kde si vždy vyzkouším něco nového, vždycky se něco nového naučím a je to vždycky nějaká výzva, takže dobrodružství u toho zůstává.“ Začínal přitom rolí Romea, což se jako akční příliš nejeví, v podání česko-holandského souboru v Děčíně to podle Honzy ale tak trochu adrenalinované bylo.

Dobrodružný je částečně i jeho život. Do šestnácti let lezl po skalách, žil také na Islandu. V protikladu k tomu má prý ale rád pusto a ticho. Jan Nedbal miluje přírodu, a kdy to jen jde, utíká do lesa „dobíjet baterky“. Jeho snem je někde v lese i bydlet a jak sám dodává: „… klidně v nějaké chaloupce, boudě nebo garáži. Ale hlavně, aby to bylo v lese.“ A zůstává mu také touha pořídit si a pilotovat malý vrtulník. „Vzhledem k tomu, že nemám ani řidičák, tak teda nevím…,“ dodává s úsměvem. Jan Nedbal je i muzikant. Hraje a zpívá v kapele Matka, muziku i skládá.

Na zlínském festivalu Jan Nedbal uvedl film Zpráva, ve kterém hraje a který je o útěku dvou vězňů z Osvětimi. Aktuálně ho čeká natáčení filmu Bratři o bratrech Mašínech, kde bude hrát jednoho z nich, konkrétně staršího Ctirada. V rozhovoru také prozradil, že přes letošní prázdniny se chystá na natáčení nové pohádky, kterou bychom měli vidět na vánoce a ve které si konečně zahraje prince. Víc prý o ní ale prozradit nesmí. Se smíchem pak dodává, že ho čeká i role pornorežiséra.

Rozhovor ze Zlín Film Festivalu, ve kterém se dozvíte například i to, proč Honza Nedbal před přijímačkami na DAMU spal na rohožce, nebo že raději hubne než jí, vám nabízíme v záznamu.

S Honzou to bylo napínavé do poslední chvíle. Kvůli spoustě festivalových povinností doběhl na rozhovor ve chvíli, kdy jsem se potil hrůzou, co budu bez hosta dělat, ale vůbec to nebylo ve vysílání znát, naopak - bylo to tak milé povídání, až jsem litoval, že musel zase běžet a nemohl jsem v tom pokračovat i po vypnutí mikrofonu.
Jožka Kubáník