Morkovice byly košíkářská velmoc. Výrobky se vyvážely do celého světa, úpadek přišel s komunisty

25. září 2018

Košíkářství patří mezi nejstarší řemesla na světě.

Morkovice na Kroměřížsku proslavili košíkáři. Městu se říkalo košíkářská velmoc a vůbec to nebylo přehnané označení, protože výrobky místních košíkářských mistrů se vyvážely do celého světa.

Zvídavý turista se ptá, jak se košíkářství do Morkovic dostalo. A znalec historie fundovaně odpoví. Mým průvodcem historie řemesla byla paní Jarmila Procházková z morkovického Muzea košíkářství.

Začal to zahradník

Připomněla, že košíkářství patří mezi nejstarší řemesla na světě. Zbytky košů se našly ve vykopávkách z doby kamenné. I v Morkovicích mají takové nálezy. Svědčí o pravěkém osídlení krajiny. Skutečný rozvoj řemesla začal v obci v první polovině 18. století. Podle Jarmily Procházkové se traduje, že v nedalekých Uhřicích měli na zámku zahradníka, a ten pletl koše. Usadil se v Morkovicích a techniku práce s proutím ukázal lidem, kteří o to měli zájem.

Čtěte takéMuzeum ukazuje zaniklé řemeslo. Podívejte, co všechno vyráběli košíkáři

Další košíkář se řemeslu učil ve Švábenicích a také přišel učit do Morkovic. Tihle dva muži jsou považováni za zakladatele morkovického košíkářství. Zájemců o získání dovednosti měli hodně, ti nejlepší se stali mistry a um předávali dál svým učňům. Řemeslo mohli provozovat i proto, že měli přístup k dobrému materiálu. Blízko městečka byly panské rybníky a kolem nich rostly vrby.

Jejich proutí se na výrobu košíků hodilo, mluví se o něm jako o původním košíkářském materiálu. V roce 1739 bylo v Morkovicích dost košíkářů, aby mohli založit svůj vlastní cech. Vstoupilo do něho 17 mistrů a 23 tovaryšů. Podle stanov museli dodržovat předpisy a ctít tradice.

Cechovní truhlice skončila v muzeu

Třeba přijímání nového mistra provázela velká oslava. Nováček musel přispět na cechovní hostinu pecnem chleba a kopou tvarůžků, a taky musel své kolegy obsloužit. Košíkáři měli i svoji lavici v kostele, do ní si nikdo jiný než člen cechu nesměl sednout. Byla označena postavníkem.

To byla dlouhá tyč se znakem cechu a Morkovičtí na ní měli i patrony košíkářů, sv. Dorothea a sv. Makária. Postavník je k vidění v Muzeu košíkářství v Morkovicích. Mají tam i další vzácný exponát, cechovní truhlici z roku 1739. Sloužila k ukládání peněz a důležitých dokumentů.

Čtěte takéTakové památky jsou jenom tři v Evropě. Barokní hřbitov ve Střílkách má i deset metrů vysoké zdi a unikátní systém odvodnění

V té době se v obci zpracovávalo proutí skoro v každé chalupě. Uprostřed Morkovic byly grunty a v nich žili pololáníci. V létě pracovali na poli a v zimě pletli košíky pro mistry nebo vyráběli koše pro obchody k dalšímu prodeji. Ještě v období první republiky se košíkářům velmi dařilo.

Po jejich výrobcích byla obrovská poptávka, vyváželi je do celé Evropy a dokonce i do Ameriky, ale prodávali i doma na trzích nebo přes překupníky. Byla to náročná práce, a i když pracovali „pouze“ od pondělí do čtvrtka, v dílnách trávili až 18 hodin denně. Ovšem ani ve zbytku týdne neodpočívali, chodili pěšky na trhy do Brna, Olomouce a dalších měst. Volno měli až v neděli. Slavili konec týden a zároveň sbírali síly do týdne nového.

Po roce 1948 začalo řemeslo upadat. Není to vlastně nic překvapivého, protože stručně řečeno doba živnostníkům nepřála. V Morkovicích zanikla řada košíkářských dílen a dnes se řemeslu věnuje přibližně desítka mistrů v oboru. Zlatou éru místního košíkářství ale i současnost připomíná muzeum, i ono má svoji vlastní historii a hlavně velmi zajímavou expozici.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.