Moderní Vsetín skrývá i romantická historická zákoutí

Vsetín na mě dělá dojem moderního města. Zdá se mi, že je v něm víc paneláků a činžáků než historických domů, a to se o něm psalo už na začátku 14. století. Proto jsem byla zvědavá, jestli v některé části tohoto zajímavého valašského města najdu to, co hledám, tedy památnou kašnu, fontánu nebo vodotrysk. Našla jsem. Kašnu, fontánu i vodotrysk. 

Kašnu mají ve Vsetíně skutečně památnou, ze začátku 17. století. Má za sebou hodně zásadní rekonstrukci a po delší době je zase ozdobou Horního náměstí. To je nejstarší část Vsetína. Lokalitu na svahu nad pravým břehem Vsetínské Bečvy si na přelomu 13. a 14. století vyhlídli osadníci a založili městečko. Podle pamětních listin mělo kostel a mlýn. O pár století později tam tehdejší majitelé panství nechali postavit tvrz, a tu pak jiný šlechtický rod přestavěl na zámek, to bylo v 17. století. Do současné podoby se měnil postupně, jak to žádaly okolnosti, ale vysoká věž mu zůstala. Do doby začátků života na zámku se vztahuje i výstavba kašny. V historických dokumentech se píše o dřevěném vodovodu, který od roku 1615 zásoboval pitnou vodou zámek i město. Podle odborníků to byl rozsáhlý sběrný systém a přiváděl vodu z okolních vrcholů hor a taky dešťových svodů do dřevěného trubního vedení. Středový pilíř, který v kašně zůstal, považují za unikát. Kašna byla později vyzděná, pak dostala kruhovou kamennou obrubu, kovovou mříž a začátkem 20. století i vodotrysk. Na Horním náměstí je dominantní památkou malého parčíku, který tvoří krásnou kulisu uprostřed souboru nejstarších vsetínských budov. Kromě zámku je to Stará a Nová radnice a bývalý panský dvůr Maštaliska.

Další vodní prvky jsem hledala pod řekou, v dolní části města. Vsetínská Bečva ho totiž rozděluje na dvě poloviny, horní a dolní. A v dolní kousek od břehů Bečvy je Panská zahrada, jinak největší městský park. Vznikl z původních polí a luk. V areálu jsou sportoviště, altán a taky rybník s vodotryskem. Necelý půl kilometr od Panské zahrady na Dolním náměstí jsem uviděla ještě fontánu. Uprostřed náměstí je parčík a v něm se klikatí uměle vytvořený snad potůček nebo kanálek. Na konci parku zmizí pod dlažbou a voda, jakoby se chtěla rozloučit, se pak ještě jednou ukáže z několika trysek na vydlážděné ploše před budovou knihovny a informačního centra.