Marek Švehla o své knize Magor a jeho doba

9. březen 2018
Marek Švehla na besedě.

Kniha publicisty Marka Švehly Magor a jeho doba je věnována klíčové postavě českého undergroundu, básníku Ivanu Martinu Jirousovi. Autor ji koncem února představil v brněnské kavárně Era.

Obsáhlá publikace s unikátní fotografickou přílohou získala na konci loňského roku v anketě Lidových novin titul Kniha roku. Její autor, redaktor časopisu Respekt Marek Švehla, byl teď navíc nominován na titul Objev roku v soutěži Magnesia Litera.

Beseda s Markem Švehlou se 22. února stala jednou z literárních akcí pořádaných v brněnské kavárně Era. Švehla o sobě úvodem řekl, že je z Třeboně a v Respektu pracuje od roku 1994. Úspěšný titul Magor a jeho doba je jeho první knížkou.

„Na konci osmdesátých let jsem se přichomýtl mezi lidi, kteří si říkali underground nebo máničky,“ vzpomíná autor, „docházel jsem na jejich víkendové akce, na nelegální koncerty, a na nich jsem narazil na jméno Jirous. V tom čase ho ale nikdo z nás moc neznal.“

Marek Švehla postupně zjišťoval, že Ivan Martin Jirous je jedním z inspirátorů či lídrů této subkultury a sháněl další informace. „Četl jsem jeho eseje a básně, což znamenalo, že člověk se musel přes známé a kamarády dostat k nějakému nelegálnímu časopisu,“ vysvětluje. Osobně však Jirouse, zvaného Magor, neznal. „Docházelo mi ale, že je hodně důležitý a že se podílel na vzniku té subkultury, kde se člověk cítil příjemně svobodně.“

V říjnu 1988 se Jirous opět, už popáté, ocitl ve vězení a informací o něm se objevilo víc. „Podepisovaly se petice na jeho propuštění,“ vzpomíná Švehla. „Dospěl jsem k tomu, že v mých dvaceti letech hrál pro můj život důležitou roli, důležitější než Havel a jiní disidenti. Dá se říct, že byl hrdinou mého mládí.“

Marek Švehla na besedě v kavárně Era.

Podle Marka Švehly byl Ivan Martin Jirous velmi chytrý a nadaný člověk, historik umění a novinář. „Ničím z toho se ale neživil, víceméně přežíval jako homeless. Lidé ho znali jako opilého pobudu, co přespával po nočních barech a v průjezdu nebo u kamarádů. Nikdo v tom čase ani moc nevěděl, že něco napsal a že je nějak důležitý,“ přiznává publicista.

K Jirousovým esejům a básním podle něj v podstatě nebylo možné se dostat, dokud nezačaly vycházet knižně v nakladatelství Torst. V roce 1998 získala titul Kniha roku Magorova summa, shrnující Jirousovo básnické dílo, a v roce 2006 byly stejným titulem poctěny knižně vydané Magorovy dopisy. Tak se podle Švehly širší veřejnost teprve dozvěděla o významu osobnosti a díla Ivana Martina Jirouse.

„Občas přišel do Respektu půjčit si peníze,“ říká o svých pozdějších kontaktech s Jirousem autor knihy. „Narážel jsem na něj, ale v tom čase nebylo příjemné ho potkávat. Byl často opilý a taky dost agresivní, takže se mu člověk spíš vyhnul. Ale věděli jsme, že to je náš hrdina z osmdesátých let a že je třeba mu v rámci možností projevovat úctu.“

Jak napsat Magorův životopis?

V roce 2004 u příležitosti Jirousových šedesátin napsal Marek Švehla dlouhý článek do Respektu, který se stal počátkem jeho práce na knize. „Přemýšlel jsem o tom, napsal jsem si i osnovu, ale odkládal jsem to. Až v roce 2011 jsem si řekl, že je třeba, aby Magor měl nějaký životopis, a že bych ho psal způsobem, jak bych si já sám rád četl knížku o Magorovi. Mně se líbí takové to americké novinářské psaní založené na příběhu, kde se autor snaží popisovat určité momenty v co největší podrobnosti tak, aby čtenář rozuměl, jak ten člověk žil a co je zač,“ líčí publicista.

V roce 2011 Ivana Martina Jirouse oslovil. „To bylo v čase, kdy byl nemocný a nepil. A když nepil, tak neměl náladu a zájem o věci kolem sebe. Řekl mi, že ho to vůbec nezajímá a že je mu to jedno,“ svěřuje se Švehla. „A za několik dní umřel. Zastihl jsem ho už v čase, kdy měl své dny sečtené.“

O rok později se publicista do psaní knížky přece jen pustil. „Snažil jsem se mluvit s lidmi, kteří by mi o Jirousovi něco řekli. Oslovil jsem jich asi devadesát,“ vysvětluje. „Taky jsem četl knížky, memoáry lidí z undergroundu, spisy STB, Jirousovu pozůstalost, což bylo několik krabic dopisů, účtů a všeho možného. Snažil jsem se detailně popsat i jeho privátní život. Říkal jsem si, že je důležité, jak člověk žije ve své rodině, protože když něco tvoří, tak ho to ovlivňuje. Měl jsem k dispozici dosud nepublikované deníkové záznamy lidí kolem něj, bylo toho hodně.“

Podle Marka Švehly je kniha Magor a jeho doba příspěvkem ke zkoumání totality – toho, v čem jsme žili.

Na jaře bude v brněnském studiu Českého rozhlasu natočena desetidílná četba z této knihy, kterou od 23. dubna odvysílá Český rozhlas Plus v programové řadě Radiokniha. V režii Radima Nejedlého bude účinkovat Vladimír Hauser.

Spustit audio

Související