Začalo to v Prostějově… Autoři představují publikace o padesátileté historii HaDivadla

První z nich se jmenuje Herci „národa“ aneb cesta herců HaDivadla, které nikdo nezná, z Prostějova do Brna na konec světa a zase zpátky. Vydalo ji Nakladatelství JAMU a ohlíží se za klíčovými autorskými inscenacemi výrazných hereckých osobností 80. let 20. století. Její autor Břetislav Rychlík uvedl, že kniha je výsledkem jeho několikaletého úsilí, u jehož počátku stál na Divadelní fakultě JAMU její dlouholetý děkan Josef Kovalčuk. Ten patřil v roce 1974 ke spoluzakladatelům tehdy prostějovského HaDivadla, ve kterém působil i po jeho přesunutí do Brna jako dramaturg až do roku 1996.

„Ty bys měl napsat knihu o těch malých inscenacích HaDivadla,“ řekl kdysi Rychlíkovi Josef Kovalčuk. „To byl osvícený Josefův nápad, že by bylo dobré, kdyby si každý herec zkusil udělat monodrama jako svou životní výpověď, s tím, že měl právo si přivést svého režiséra, výtvarníka, autora a tak dál.“ Nakonec ovšem monodrama připravil jen Břetislav Rychlík a přivedl si ke spolupráci Přemysla Ruta. Vzniklo tak monodrama Dnes naposled! (1985). „Byla to první inscenace toho cyklu, který se nazýval Herci – inspirátoři inscenací.“

V další inscenaci zvané Deska aneb Cesta Antonína Beneše, přáteli zvaného Deska, z Řičice do Brodku, na konec světa a zase zpátky (1986) už účinkovalo pět herců. Miloš Černoušek, nyní vystupující pod uměleckým jménem Cyril Drozda, si poprvé přivedl k profesionální režii Zdeňka Petrželku. „V té době se v Brně ukrýval pod jménem J. A. Pitínský. Jako Petrželka totiž musel Brno opustit po zákroku státní bezpečnosti, kdy bylo rozehnáno jeho undergroundové divadélko Tak tak.“

Dalšími inscenacemi, o kterých kniha Břetislava Rychlíka pojednává, jsou Dcery národa (1987) Ivy Klestilové (dnes Volánkové) a Hany Müllerové a dále Bajky o lišákovi (1986, 1988), vycházející z textů tehdy proskribovaného polského autora Sławomira Mrożka. V těch účinkovalo osm herců.

Půl století mezigeneračního divadla

Po Rychlíkovi (a vystoupení Vaška Koubka) uvedl druhou knihu její spoluautor Michal Stránský. Plný titul publikace zní: HaDivadlo 50 – Začalo to v Prostějově. Divadlo v muzeu – ohlédnutí za výstavou v prostějovské Galerii Špalíček. Mimochodem: ta výstava se konala na jaře loňského roku.

Michal Stránský výstavu i následnou publikaci připravil spolu se svou dcerou, intendantkou HaDivadla Annou Stránskou. Vysvětlil však, že jeho vztah k HaDivadlu je dávného data a že se cítí jako jeho souputník. „Konečně jsem si vyzkoušel pracovat s kolektivem HaDivadla,“ poznamenal s radostí. „Ne že by to nebylo místy náročné, ale bylo to náročné asi pro všecky.“

Čtěte také

HaDivadlo slaví padesát let existence a věří, že jeho pevné kořeny ho spolehlivě udrží i v budoucnu

Anna Stránská vysvětlila, že loňská výstava v Prostějově provázela návštěvníky celou minulostí  HaDivadla. „Tím pádem i ta publikace je jedinou publikací, která mapuje celých těch padesát let, žádná jiná taková není.“

Základem převedení výstavy do knihy byly informační panely. „Velice obtížné ale bylo dostat tam ducha té výstavy,“ svěřil se Stránský. „Byla hodně hravá a divadelní. Rozhodně se to nemohlo povést úplně, protože knížka má dvourozměrný charakter. Ale snažili jsme se, seč jsme mohli. Pomáhají tomu i fotografie z výstavy.“

Na přípravě se podíleli také pamětníci. Anna Stránská dodala: „To mám na HaDivadle moc ráda, že je mezigeneračním divadlem. Pořád máme mezi sebou ty, kteří stáli u samotného zrodu, ale taky nejmladší generaci. Už ani já sama nejsem nejmladší generací, i když jsem jí před téměř deseti lety byla.“

Díky práci na výstavě a knize si HaDivadlo významně doplnilo svůj archiv. „Věnovali jsme tomu opravdu velkou pozornost, což při běžné činnosti není možné. Uvědomila jsem si, jak je důležité – i když člověk realizuje cokoliv – postarat se o to, aby aspoň něco málo zůstalo,“ uzavírá Stránská.