Malířku Zuzanu Vodákovou očarovala Jihoafrická republika. Exotické barvy vkládá do svých obrazů
Vezmeme vás do světa umění a představíme vám náchodskou výtvarnici a malířku Zuzanu Vodákovou. Ta právě teď tak trochu pendluje mezi svým rodným městem a Jihoafrickou republikou. A své pobyty v této pro nás vzdálené a exotické zemi přetavila i do série úžasných obrazů.
Prý jsou vaše obrazy hodně barevné?
Já mám barvy ráda. Cítím jejich intenzitu. Už jsem dříve malovala hodně pestrobarevné obrazy. Ale Afrika mi dodala ještě větší energii.
Jak jste se vlastně ocitla v Jihoafrické republice?
Asi před třemi lety jsem se začala intenzivně o Jižní Afriku zajímat. Bylo to v covidovém období, kdy se nemohlo nikam cestovat. A já se nějakým záhadným způsobem seznámila s jedním člověkem z Jihoafrické republiky, je to fotograf, takže jsme se setkali přes umění. Moc mne to začalo zajímat, takže jsem se začala připravovat i jazykově. Byl prostor upnout se tímto směrem.
Mám ke každému obrazu příběh a pokud ho lidem povím, jsou nadšeni. Když mne něco osloví, tak to dám na plátno a přidám barevnost.
Zuzana Vodáková, výtvarnice a malířka
Jižní Afrika vás tedy očarovala po všech stránkách.
Očarovala. Když jsem tam jela poprvé, tak to byla vlastně vůbec má první samostatná cesta. Já se předtím bála jet třeba i sama do Prahy. Ale tohle byla tak silná energie, že jsem se rozhodla pro tu cestu. A nikdy jsem toho nelitovala. Získala jsem úžasné zkušenosti ohledně cestování.
Čtěte také
Co vás tam okouzlilo na první pohled?
Já jsem byla do Afriky zamilovaná už před tou samotnou cestou. Protože jsem se dívala na videa a fotografie. Ale je pravda, když se tam člověk najednou ocitne osobně, tak je vše úplně jiné. A kdybych o tom teď chtěla vyprávět, tak to zkrátka nejde popsat. Atmosféra úplně jiná, vůně zcela odlišné. Já jsem byla nadšená úplně ze všeho. Lidé, zvířata, rostliny, vše mne upoutalo.
Ovšem o Jihoafrické republice se také tvrdí, že je to poměrně nebezpečná země?
Ano. Dokonce první den, když jsme jeli s přítelem do města, tak nás zastavila a kontrolovala policie. A jakmile zjistili, že jsem Češka, tak se se mnou chtěli hned vyfotografovat, chtěli po nás i peníze. To jsem si říkala, když byla úplně sama, tak už bych se možná asi ani nevrátila. Pokud jsem byla s partnerem, tak jsem se nebála.
Jaký je tam život? Pokud to srovnáte s našimi zvyklostmi?
Je to země extrémů. Hodně bohatí lidé na jedné straně a druhé zase neuvěřitelná chudoba. Vedle sebe tam stojí ohromné slumy a vily boháčů. To je opravdu velký kontrast.
Čtěte také
Své dojmy z Afriky jste přetavila do série obrazů, které můžeme aktuálně vidět na výstavě v České Skalici v Zahradní restauraci. Výstava už byla také v Trutnově, jaké na ni máte ohlasy?
V Trutnově byli lidé nadšeni, moc se jim líbila barevnost těch děl. Já mám také ke každému obrazu určitý příběh a pokud ho lidem povím, tak jsou nadšeni ještě víc. Mám tam velké obrazy, ale i menší akvarely, protože jsme hodně cestovali a nemohla jsem s sebou brát větší plátna. Když mne něco nadchne, tak to vložím do obrazu a přidám tam barevnost.
Co vás vlastně přivedlo k malířskému umění?
Už jako dítě jsem si hodně malovala a teď asi posledních sedm či osm let tvořím více, zejména pro sebe, dříve jsem hodně malovala pro lidi. Začala jsem i vystavovat.
Čtěte také
Prý malujete i prsty?
Občas také. Já potřebuji malovat štětcem, fixem i prstem. Pořád to musím střídat, aby mne to bavilo. Proto tvořím oleje, akvarely, akryl, spreje, začala jsem dělat i keramiku. Mám toho více, potřebuji pestrost ve svém umění. Tvořit stále stejnou technikou by mne nebavilo, musím to měnit.
Kolikrát už jste tedy byla v Africe?
Před dvěma lety jsem tam byla poprvé a celkem už pětkrát. Žila jsem tam několikrát tři měsíce, protože potom už potřebujete další úřední papíry. A docela jsem se s tamními poměry už sžila, takže mi přijdou zcela normální. Ale je pravda, že pokud chcete něco vyřídit na úřadech, tak to tedy trvá hodně dlouho. Měsíce nebo třeba i roky. Tedy úřední záležitosti jsou takovou komplikací. Na vše je tam zkrátka spousta času.
Malířka Zuzana Vodáková, které učarovala Jihoafrická republika, byla dnes naším hostem. Moc děkuji za rozhovor.
Související
-
Jakub Novák: Mezilidské vztahy jsou v Africe úplně jiné než v Evropě. Tím bychom se měli inspirovat
Jakub Novák je člověk komunikativní. Vystudoval politologii na Univerzitě Hradec Králové, kde pracuje jako tiskový mluvčí a vedoucí oddělení propagace a komunikace.
-
Z Afriky zpátky do Podkrkonoší. Pavlu Kroužeckému ale chybí sušené maso, tak si ho začal vyrábět sám
Pozveme vás do Afriky a představíme vám Pavla Kroužeckého, který se po třicetileté emigraci v roce 2013 vrátil z Jihoafrické republiky zpátky do Podkrkonoší.
-
Matěj Břeský, jičínský záchranář se srdcem v Africe. Nejen „malý Mauglí“ potřebuje lásku a pomoc
Představíme vám jednoho sympatického chlapíka z Jičína, který místo toho, aby jel na luxusní dovolenou, raději šetří peníze, aby pomohl nemocným dětem v africké Tanzanii.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
