Drsný každodenní život Afriky prožívá už 13 let s tamními obyvateli česká klinika Itibo v Keni
Dnes vás čeká cesta do Afriky, konkrétně do Keni, kde už několik let působí česká klinika pod humanitární organizací ADRA. A tu si oblíbili nejen afričtí pacienti, ale i čeští lékaři a studenti, kteří tam jezdí získávat potřebné zkušenosti.
Hosty Českého rozhlasu Hradec Králové jsou dnes Aleš Bárta, který českou kliniku před lety v Keni vybudoval. A také student medicíny Tomáš Sychra, který měl nyní možnost na klinice měsíc pracovat.
Aleši, nejdřív se obrátím na vás, jak to vůbec všechno začalo? Kde se vůbec vzala česká klinika v africké Keni? A jak je to už dlouho?
Je to dlouhý příběh. Je to už 13 let, kdy jsme ve spolupráci s humanitární organizací ADRA začali plánovat spolupráci a došli jsme k tomu, že bychom mohli v Africe, v nějaké zemi, udělat nemocnici. Vybrali jsme si Keňu, oblast, která patří k jedné z nejchudších v západním regionu. Dostávali jsme se tam velmi složitě terénním autem v období dešťů. Takže jsme měli bahno až na střeše. Měli jsme několik cílů, které jsme chtěli, aby ono místo splňovalo. Velká zalidněnost, spousta nemocí, velmi složitě dosažitelná základní zdravotní péče pro místní obyvatele, velký pozemek, případně na dostavbu, aby tam byl dostatečný prostor. A když jsme přijeli do místa, kde dnes působíme, tak se to vše splnilo.
A to je Itibo.
To je přesně Itibo.
Z Afriky si odvážím velkou motivaci pro další učení. Znovu jsem tam objevil, proč jsem vlastně šel na medicínu. Pomáhat lidem.
Tomáš Sychra, student medicíny
Kde se přesně nachází, kdybychom si to měli nějak specifikovat? Je to tedy Keňa.
Ano, je to Keňa, západní oblast, 120 km od Viktoriina jezera v kopcích, v horách 2200 metrů nad mořem.
Čtěte také
Co pro vás bylo na úplném začátku nejtěžší? Na co jste si musel zvyknout a říct si, že prostě taková je Afrika je.
Samozřejmě, začátky nebyly vůbec jednoduché, protože jsem tam byl sám. Má angličtina byla tenkrát téměř na nule, dnes je snad o něco lepší, už jsem schopen se domluvit. Tři roky jsem tam působil jen sám s místním personálem. Začali k nám chodit pacienti, kteří se báli, neměli jsme zrekonstruované prostory, velmi omezené prostředky oproti dnešní době. Takže začátky byly velmi složité.
Nastal také nějaký kulturní šok?
Kulturní šok, samozřejmě. Protože jsem nebyl zvyklý na úplně jinou mentalitu lidí, se kterou jsem se musel sžívat. A oni se zase museli sžívat s mojí mentalitou. Na tom to stálo především. I pro ně to bylo také složité, ano.
Jak vypadá každodenní provoz na klinice a s jakými problémy tam pacienti chodí nejčastěji?
My tam máme svůj domeček uprostřed celého nemocničního areálu. Takže pokud v něm jsme, což je šest měsíců v roce, tak jsme tam 24 hodin 7 dní v týdnu k dispozici pro pacienty. Jezdí k nám od roku 2008 studenti medicíny z lékařských fakult České republiky na stáže, což je úžasná věc. Mám velkou radost z toho, že se to podařilo takto navázat. Náš běžný program začíná v osm hodin snídaní na trase, potom se rozejdeme na různá pracoviště. Což znamená ambulance, zubní ordinace, porodnice, pokud máme pacienta na jednotce intenzivní péče, tak část studentů slouží tam. Máme také dva nebo tři lékaře, kteří jsou takovými supervisory, kteří kontrolují nebo pracují s mediky na ambulanci. To se odehrává vlastně celý den až do pěti do odpoledne. Pak nastupuje emergentní služba a to jsou dva studenti plus lékař. A ti pracují zase do rána. Pokud je něco mimořádného nebo nastane větší příliv pacientů, tak se samozřejmě aktivuje celý tým a pracuje.
Jaké úrazy jsou nejčastější v Keni? Nějaké posekání mačetou?
Takových 20 až 30 procent úrazů jsou takové ty místní šarvátky. Přepadení, napadení nebo si rodina vyřizuje mezi sebou nějaké problémy a řeší to mačetou. Z toho jsou velmi brutální zranění, která nám potom zaberou několik hodin práce na operačním sále.
Student medicíny Tomáš Sychra, který byl teď na měsíční stáži v Africe. Je mu 24 let a pochází ze Dvora Králové nad Labem. Proč jste si Tomáši vybral ke studiu medicínu?
Studuji na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy šestý ročník všeobecného lékařství. A medicínu jsem si vybral, je to takové klišé, protože bych rád pomáhal lidem.
Teď mě zajímá ona Afrika. Váhal jste, když jste se dozvěděl o možnosti jet do Keni?
Má motivace pochází už z prvního ročníku, kdy jsem navštěvoval přednášky doktora Šebka a doktora Trachty o humanitární pomoci. A poprvé jsem se dozvěděl o Itibu z přednášky našich studentů, jelikož naše fakulta tam jezdí už od roku 2016. A mě to nadchlo. Dlouho jsem váhal a nakonec jsem se v pátém ročníku přihlásil. Už jsem si připadal, že bych na to mohl být připravený.
Jak na vás Afrika a Keňa zapůsobily?
Velice hluboce. Nejhlubší dojem ve mně zanechal kontrast, který v Keni je. Kontrast mezi opravdu krásnou přírodou, ale i znečištěnými částmi Keni. Mezi přátelskými a milými lidmi a zároveň lidmi, kteří vás často mohou vidět jako chodící bankovky. Mezi tím přátelstvím, ale i hmatatelným nebezpečím, které jsem v Keni vnímal. Afrika je hodně drsná.
V čem třeba?
Přes den se to jeví jako velmi mírumilovná oblast, ale večer to potom vidíme na ambulanci. Začnou nám vozit napadené lidí posekané mačetou. A buď v rámci domácího násilí, nebo i nějakých těch šarvátek. Samozřejmě tam funguje cesta dvojího práva. Kdy je na jedné straně policie, která toho příliš nevyšetří, a na druhé straně potom takové komunitní boje nebo odplaty. Kdy se komunita rozhodne, najde toho člověka, který něco ukradl, někoho zabil a vyřídí si to s ním třeba tak, že ho upálí. Vyřizují si to prostě sami.
Jaké tedy byly medicínské zkušenosti v tomto směru?
Bylo to velice poučné. Jelikož studenti medicíny samozřejmě chodí na praktické stáže a sami často nějak působí v nemocnici. Šest studentů a tři lékaři tam jsou opravdu 24 hodin 7 dní v týdnu. To znamená, že studenti skutečně zakusí práci lékaře a často si se spoustou věcí musí poradit sami.
Čtěte také
Ale ono to není jen o medicíně, vy se tam staráte i sami o sebe. Když máte volno, tak vaříte a uklízíte, je to tak?
Ano to tak. S tou službou souvisí domeček, kde se staráte o devítičlenný tým. Takže vaříte, uklízíte, perete prádlo.
Co vám tedy pobyt v Africe dal do vaší další profesní kariéry nebo i osobního pohledu na život?
Odvážím si velkou motivaci pro další cílené učení. Znovu jsem v Africe objevil, proč jsem vlastně šel studovat medicínu. Protože při tom zápalu, stresu ze zkoušek a každodenním učení často zapomenete na ten pravý důvod, proč jste šel medicínu studovat. Pomáhat lidem. A z Keni si také odvážím vděčnost za to, v jaké zemi jsem se narodil a kde žiji. Protože prostě v Keni není spousta věcí, které my už bereme jako samozřejmost. Jako je elektřina, pitná voda z kohoutků, bezpečí, vzdělání, lékařská péče.
Začínali jsme s 500 pacienty za rok, dnes jich máme kolem 9 000. Mám radost, že do Afriky jezdí na stáže čeští studenti medicíny.
Aleš Bárta, zakladatel české kliniky Itibo v Keni
Aleši, jaká je budoucnost keňské kliniky Itibo v Africe?
Stále budujeme, stále se snažíme zvyšovat základní zdravotnickou péči nejen přístrojově, ale i nějakou dostavbou dalších objektů. Protože jsme začínali s 500 pacienty za rok, dnes jich máme kolem 9 000. Což nám ukazuje efektivitu naší práce. Mám velikou radost, že se podařilo, jak říkal Tomáš, navázat spolupráci s lékařskými fakultami. Že studenti k nám jezdí a mají z toho radost. To je pro mě obrovská radost. A do budoucna bychom chtěli onu péči dál rozvíjet, pokračovat ve stážích lékařských fakult. A co bude dál, to se uvidí.
Itibo
je humanitárně rozvojový projekt zdravotnického zařízení pod záštitou nevládní humanitární organizace Adra, o.p.s. v jiho-západní části Keni. Zaměřuje se na poskytování zdravotní péče lidem ze širokého okolí, zvyšování kvality zdravotnické starostlivosti a edukaci zdravotnického personálu.
Kdyby chtěl někdo přispět, tak může. Protože 23. listopadu se koná velký benefiční večer v Pardubicích.
Přesně tak, naši přátelé pořádají pro Itibo na dostavbu ambulance urgentního příjmu krásný benefiční slavnostní večer, který bude v Paláci Atrium v Pardubicích od 19 hodin. Pokud by někdo přišel, tak ho moc rádi uvidíme.
My vám držíme palce, ať to vše dál zdárně pokračuje. Aleš Bárta, který českou kliniku v Keni před lety založil, a Tomáš Sychra, student medicíny, který na klinice pracoval, byli našimi hosty. Na shledanou.
My děkujeme za pozvání a na shledanou.
Související
-
Návštěva u Lenky Vágnerové je nakouknutí do Afriky a muzea jejího tatínka, zakladatele dvorské ZOO
V pokračovaní talk show Na cestách s Petrem Voldánem vás zvu nejen k poslechu zajímavého vyprávění, ale i na cestu za hostem. Vydali jsme se vydali za Lenkou Vágnerovou.
-
Za ohroženými gorilami v Gabonu. Do nejčernější Afriky vás zavede cestovatel Michal Skalka
Safari Park Dvůr Králové vás zavede do všech koutů světa i díky návštěvám cestovatelů. Dnes nás Michal Skalka zavede do nejčernější Afriky - do Gabonu.
-
Záchrana nosorožců v Africe souvisí s pomocí lidem, kteří tam žijí. Jedině tak se to podaří
V pátek 4. května byl Pátečním hostem od 10:00 v přímém přenosu z Radiokavárny v Havlíčkově ulici v Hradci Králové Jan Stejskal ze Safari Parku Dvůr Králové.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
