Z Afriky zpátky do Podkrkonoší. Pavlu Kroužeckému ale chybí sušené maso, tak si ho začal vyrábět sám

8 fotografií

Odkud jste přijel, protože pracujete v Hostinném, ale žijete ve Rtyni, je to tak?
Ano, emigroval jsem do Jižní Afriky v roce 1983, tam jsem žil. Jižní Afrika tenkrát byla vůbec nejlepší pro emigranty, přiletěl jsem v neděli do Jižní Afriky a ve středu jsem nastoupil na stejnou práci, kterou jsem dělal tady v elektrárně Poříčí. A potom jsem se v roce 2012 vrátil domů.

Suším 100 kg masa týdně. Dělám to pro radost, musíte tomu dát lásku. Když ho prodávám, povídám si s lidmi o Africe, to je příjemné.
Pavel Kroužecký, výrobce sušeného masa

Co vás donutilo tenkrát odejít?
Moje sestra emigrovala v roce 1969 a pak jsem poprvé v roce 1980 navštívil bratra, který žil v Rakousku. Zůstal jsem tady sám. A když jsem bratra navštívil,
sestra byla už v Jižní Africe, žil jsem půl roku v Rakousku, kde jsem si vyřídil veškeré dokumenty, a odešel za sestrou do Jihoafrické republiky. U ní jsem žil dva měsíce, potom už jsem si sehnal si byt a začal jsem. Víte, bylo to velice obtížné, protože když jsem tam přišel, tak jsem neuměl ani slovíčko anglicky. Říkal jsem jen yes a no, ale nevěděl jsem pořádně na co. Takže to bylo velice difficult.

Čtěte také

Co má společného dnešní škola v Africe s naší první republikou? Petr Voldán zpovídal Jirku Rosu

To jste si moc nepopovídal.
To ne. Ale tam prostě používáte ruce, ale pro mě bylo důležité, že pro mne měli práci v elektrárně, kde jsem začínal pracovat. Vzal jsem si notýsek a vše si zapisoval. A Afričané i černoši mi velice pomáhali v angličtině. Afrikánštinu jsem se také naučil, ale spíš byla důležitá ta angličtina. Hodně mi pomohla i televize, protože sledujete, něco rozumíte a pomalinku se učíte. S psaním už to je ale samozřejmě problematické.

Jak se vám v Africe žilo?
Bylo to fantastické. Říkám, že jsem tam žil sedm let a ještě jsem ani neviděl oceán, protože jsem jen pracoval. Měli jsme tři dcery a museli jsme se starat o rodinu, takže nebyla na nějaké výlety šance. Ale bylo to snadnější a lacinější. I černoši byli laskavější a všechno pak padlo, když padnul apartheid.

Čtěte také

Matěj Břeský pomáhá dětem v Africe: Teď jsme tam postavili tak luxusní kurník, jaký nikdo jiný nemá

Chcete říct, že když tam byl apartheid, že se vám tam lépe žilo?
Víte, řekli mi i černoši, se kterými jsem pracoval, že to bylo lepší za apartheidu. Bezpečnost byla lepší, bylo víc práce, protože potom hodně byznysmenů odešlo z Jihoafrické republiky, takže to bylo trošku těžší

Ale zase ta rasová segregace.
Já nemám nic proti černochům, pracoval jsem s nimi a byl jsem s nimi rád, ale poslouchal jsem, co mi oni řekli. A dnes se i má nejstarší dcera bude stěhovat zpátky do Česka, protože bezpečnost se tam hodně zhoršila. A hlavně i ekonomika je horší.

Sušené maso podle unikátní africké receptury|foto:Radka Šubrtová, Český rozhlas

Ovšem když jste se vrátil v roce 2013 zpátky, tak vám začalo něco afrického chybět, co to bylo?
Ano. To byl biltong.

Čtěte také

V Africe zažijete za jeden den víc než tady za celý rok. A život se má prožít, ne jen tak proflákat

Co to je?
To je sušené maso z falešné svíčkové, nakrájené a naložené v nálevu. Je tam africké koření a suší se 3 až 4 dny teplým vzduchem. A když jsem se vrátil do Evropy, tak už mi po dvou měsících chybělo. Přivezl jsem si dvě malé sušičky a začal jsem si ho vyrábět. Ale kamarádi chtěli víc a víc, tak mě sami naverbovali, abych si otevřel byznys. I když v mém věku, když jsem přišel, bylo mi 63 let, začít byznys nebylo snadné.

Takže jste se do toho pustil s láskou. Kolik masa zpracujete?
Suším 100 kilogramů masa týdně. Dělám to pro radost, musíte tomu dát lásku. Když to prodávám na různých akcích, tak lidé za mnou rádi jezdí a popovídáme si o Africe, takže to je příjemné.

Pavel Kroužecký ví mnohé o životě v Jihoafrické republice|foto:archiv Pavla Kroužeckého

Dokážete říct, kde jste doma, když jste prožil 30 let v Jihoafrické republice?
To je velice těžké. Protože když jsem byl tam, tak jsem říkal: domov mám v Česku. A když jsem zase tady, tak říkám: domov mám v Africe. Tělo se nedá rozpůlit, protože rodinu mám stále v Africe, ale i tady. Takže je to složité. Když žil v Africe a slyšel jsem třeba českou hymnu, tak mne to vždy velice zasáhlo. A teď to samé prožívám tady, když vidím černochy nebo slyším africké songy.

Pavel Kroužecký a Jakub Schmidt ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové|foto:Radka Šubrtová, Český rozhlas

Tak vám přejeme, ať se do své milované Afriky zase brzy podíváte. Pavel Kroužecký byl naším hostem.