Lidé na Vařákových pasekách vzpomněli tragický konec války

Obyvatelé Vařákových pasek, nazvaných podle jejich zakladatele se na konci války ocitli mezi mlýnskými kameny. Partyzáni stupňovali požadavky na potraviny a další pomoc, Němci pak běsnili při vidině svého konce.

Věra Švadleňáková na pietním aktu|foto: Roman Verner

Druhého května se u jedné ze čtrnácti chalup zastavili němečtí radisté. Jednoho neozbrojeného vojáka partyzáni zastřelili a další jim utekl. Jeho svědectví pak přivolalo na pasekáře pohromu v podobě SS komanda.

Vařákovy paseky|foto: Roman Verner

Vesničané sice na radu partyzánů opustili i se svými věcmi domovy, ale nepříznivé počasí je zanedlouho přinutilo k návratu. Druhého května, kdy už se z nedalekých obcí nesla hudba oslavující příchod osvoboditelů, vzplály první chalupy.

Komando vypálilo chalupy a obyvatele odvleklo

„Přišli Němci a ptali se, co se odehrálo, kde jsou partyzáni. Všechny, co byli na pasekách, chytli a odvedli je do Valašské Polanky. Osm domů zapálili, dva v mlze neviděli,“ popsala vzpomínky své maminky Věra Švadleňáková, která je rodinnou kronikářkou.

Všem čtrnácti obyvatelům pasek hrozila smrt. Německy mluvící farská kuchařka však okupanty přesvědčila, aby ušetřili ženy a děti. Pro tři muže a jednu ženu, která byla na pasekách jen na návštěvě, ale slitování neměli.

„Odvedli je do Hošťálkové, kde je týrali. Museli si vykopat hroby a vždycky jednoho zastřelili a ti zbylí hrob zakopali,“ dodala Věra Švadleňáková s tím, že tragická událost se stala 4. května roku 1945.