Klidný kraj s lázeňskou přehradou, Uhlisky a Čertovým kamenem. To je Luhačovské Zálesí

Ovšem co o něm víme kromě toho, že jeho významnou součástí jsou věhlasné moravské lázně Luhačovice? Kdy tato oblast vznikla a co je v ní tak zajímavého? Pokusím se odpovědět na tyto otázky, ale musím být stručná, protože je to kraj nejenom malebný, ale také plný pamětihodností a navíc s dlouhou historií.

Začnu základní informací a tou je poloha Luhačovického Zálesí. Je v okrese Zlín, na východě zasahuje do Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty, na severovýchodě je v jeho katastru špička přírodního parku Vizovické vrchy a na severu sousedí s přírodním parkem Želechovické paseky.

Malebný kraj s krásnou přírodou 

Celé území má rozlohu téměř 250 km2 a je v něm 24 obcí. Vyjmenovávat je nebudu, ale neodpustím si ještě pár čísel. Luhačovické Zálesí má přibližně 25 tisíc obyvatel a téměř polovina z nich žije v Luhačovicích a Slavičíně. Slavičín je nejlidnatějším městem Luhačovického Zálesí.

Tolik faktografické údaje a teď výjimečnosti regionu. Na prvním místě je to folklor a lidová kultura.

Kolonáda i Jurkovičův vodoléčebný ústav se slunečními lázněmi. Podívejte se, jak se Luhačovice změní

• Upravit
• Smazat

Lázeňský areál v Luhačovicích čekají opravy za více jak dvě sta milionů. Obnovy se dočká kolonáda, hala s vincentkou i vodoléčebný ústav se slunečními lázněmi.

Značná část Zálesí byla osídlována už na přelomu 13. a 14. století. Zálesí jako etnografický region zakreslil vedle Hané a Valašska v 17. století Jan Amos Komenský do mapy Moravy, byla to první zmínka o oblasti. Tehdy byla údajně větší a zasahovala až k Vsetínu. Obyvatelům se říkalo Zálešáci nebo také Salašáci.

Ve 20. století po dvacetiletém bádání pojmenoval Luhačovické Zálesí jako samostatnou národopisnou oblast profesor Antonín Václavík. V roce 1930 vyšla i jeho monografie Luhačovické Zálesí. Území leží na hranicích výrazných folklorních regionů Valašska, Slovácka a Hané. Z toho vyplývá, že se do národopisu Luhačovického Zálesí dostaly prvky ze všech tři oblastí.

Voda, skály, léčivé prameny

Teď si dovolím mluvit za etnografy, kteří zdůrazňují, že výsledkem prolínání jiných folklorních prvků je vznik lidové kultury s jedinečnými rysy, kterými se Luhačovické Zálesí odlišuje od jiných etnografických oblastí. Nejsou to jenom tance, hudební projev a kroje, ale také architektura nebo výtvarné umění.

Luhačovické Zálesí – to je také překrásná příroda. Mimořádná je přírodní památka Uhliska u Doubrav, to je mokřadní louka o rozloze přes 13, 5 ha. Osou celého území je Černý potok. Botanici v místě objevili a popsali stovky skupin chráněných rostlin, které jsou pastvou pro vzácné motýly. Žijí tam také jiní živočichové a podle zoologů dokonce 111 druhů brouků.

Skalisko Čertův kámen nad Provodovem, zřícenina hradu Rýsov, Sehrad nebo Starý Světlov, to jsou zase místa připomínající historii. Nebo prameny s léčivou vodou. Ty nejsou jenom v Luhačovicích, vyvěrají třeba v poutním místě Malenisko u Provodova, v Březůvkách, Podhradí i jinde.

O poznání více vody je samozřejmě v Luhačovické přehradě v Pozlovicích. Ano říkám to správně, vodní nádrž je v katastru Pozlovic. Přehrada patří k nejstarším u nás. Stavět se začala v roce 1913, ale dokončena byla až v roce 1930.