Kateřinice na Vsetínsku prosluly nejen výrobou hokejových puků, ale i jako ves špejlařů
Kateřinice byly koncem 19. století označované za jednu z nejchudších vesnic na Vsetínsku. Místní rodiny si musely přivydělávat a oblíbené bylo mimo zemědělství domácké zpracování dřeva na sirky a později špejle.
Na Vsetínsku v Hostýnských horách je vesnička Kateřinice. Možná jste o ní slyšeli v souvislosti s výrobou hokejových puků pro vrcholové týmy na celém světě. Proslula taky jako ves špajdlařů, tak se na Valašsku říkalo výrobcům špejlí. Bylo to mnohem dříve, ale moc se o tom nemluví. V 70. letech minulého století se historií tohoto řemesla zabývala známá vsetínská etnografka Eva Urbachová.
Kateřinice byly koncem 19. století označované za jednu z nejchudších vesnic na Vsetínsku. Vedle zemědělství se lidé živili podomáckým zpracováváním dřeva, mimo jiné výrobou loučí či dřívek na sirky pro vsetínskou Kohnovu sirkárnu. Ještě v roce 1890 je dělalo přes třicet rodin. Když pak výroba sirek skončila, podle Evy Urbachové na ni navázala výroba špejlí. V obecní kronice vedené od roku 1928 našla zápis, že špilky, jak se jim říkalo, dělala celá dolní část obce, zatímco v horní bylo více metlařů. V 30. letech skončil i provoz vsetínských nábytkářských továren a špejlařství se rozjelo naplno, taky v Ratiboři a Hošťálkové. Od té chvíle se ale drobní výrobci museli postarat i o prodej. Špejle nabízeli hlavně řezníkům, a to nejenom v okolí.
Po druhé světové válce vzniklo v Liptále družstvo Lipta a podomácké výrobce špejlí zaměstnalo. Koncem 50. let bylo špejlařství vedené jako přidružená výroba místního JZD. Obě instituce řemeslníkům sice zajišťovaly materiál, ovšem jeho cenu i s režií jim pak odečetly z výplaty. Špejlařství procházelo úspěšnými i méně úspěšnými etapami. Po roce 1989 se z výrobců stali živnostníci, tedy pokud chtěli v práci pokračovat. Byl to totiž zdlouhavý proces.
Špejle se vyráběly a vyrábějí z kvalitního lipového dřeva. Kmen se nejdříve rozřezal na metr dlouhá polena, zbavil kůry, rozštípal a asi jeden rok sušil. Poté se polena zkracovala na 33 cm dlouhé špalky, upevnila do železných svorek a speciálním špejlařským hoblíkem strouhala na špejle. Zručný špejlař za den nastrouhal až dva tisíce kusů, když to bylo nutné, dokázal přes noc vyrobit i deset tisíc. Hotové špejle vázal po pěti stech kusech. Za jeden svazek dostal přibližně pět korun. Nic moc za několikahodinovou práci. Proto špejlaři přemýšleli, jak výrobu zrychlit a začali si stavět jednoduché stroje a postupně je zdokonalovali. Dnešní stroje dokáží nastrouhat až tisíc tyčinek za čtvrt hodiny.
Ani dnes se bez špejlí neobejdou uzenáři nebo modeláři. Jejich využití je mnohostranné a jsem si téměř jistá, že se najdou v každé domácnosti.
Související
-
Klobucké papuče byly známé po celé monarchii, dnes se jejich výrobě věnuje jen několik živnostníků
Město Valašské Klobouky nese název podle klobouku. Dařilo se tu ale jinému řemeslu než výrobě klobouků – papučářství.
-
Název vesničky Ublo nedaleko Vizovic má dvě verze vzniku, obě mají spojitost s místními studánkami
Ublo je malá vesnička nedaleko Vizovic vklíněná mezi kopce Vizovické a Hostýnské vrchoviny. O původu jejího zvláštního názvu kolují dvě vysvětlení.
-
Huslenky na Vsetínsku mají ve znaku housle a lípu, název obce s nimi ale nesouvisí
Název obce Huslenky se podle badatelů váže ke slovu husa. Proč jsou tedy v obecním znaku housle a lípa?
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.