Josef Veselý

Doba pobělohorská si v tomto národě nezískala zrovna nejlepší pověst a přímo neodmyslitelně k ní patří jezuité.

Mrazivým listopadovým dnem začala v Království českém rekatolizace. Cesta evangelických Čechů zpátky ke katolictví. Cesta trnitá a dlouhá.

„My, Ferdinand Druhý, z Boží Milosti volený římský císař, po všecky časy rozmnožitel říše a uherský, český, dalmatský, charvátský atd. král.“

S hrdinou dnešní schůzky se podíváme daleko za hranice vlasti. Hrdinou? Říkejme mu raději protagonista, to je takový citově neutrální termín.

„Moc vědění nechť se zasnoubí s rostoucí vojenskou a politickou mocí Švédska!“ Tato slova zazněla Janovi Komenskému v ústrety, když vystoupil z lodi na švédskou půdu.

Od roku 1628 vyměnil Komenský život psance, doma pronásledovaného, za život exulanta. Nemusel se napříště skrývat, ale musel si budovat novou životní existenci.

Vítáme vás na další schůzce s jedním z největších mužů, jež jsme kdy měli. Jeho jméno sice zdobí kdekterou ulici a školu, ale uniká nám, jaký má pro nás skutečně význam.

„Jednoho, druhého i třetího chytati jsem se počal, ale každé jsem hned zase pustil,“ napsal o sobě v Labyrintu světa a lusthauzu srdce Jan Amos Komenský.

V nivnickém mlýně (samozřejmě ne v té dnešní, mnohem mladší budově) se pravděpodobně narodil 28. března roku 1592. Martinovi a jeho ženě Anně jejich jediný syn Jan.

„Dne 25. února roku 1634. padl Albrecht z Valdštejna za oběť úkladné politické vraždě. Jaký byl osud jeho tělesných pozůstatků?“ táže se profesor dr. Emanuel Vlček.