Josef Veselý

Onoho roku 1506 přišla do Prahy dobrá zpráva, že král Vladislav s královnou Annou mají dědice, který se narodil týden po svatém Janu Křtiteli a dostal jméno Ludvík.

„Šlechta se zasadila o podivná práva proti městům, což byla zvláštní nová práva Rendlova.“ Ten Rendl. neboli Rendlík. čili Albrecht Rendl z Oušavy.

„Jakož Vladislav byl první král český, jenž stále přebýval v cizině, tak i jeho konečně ženění považováno bylo v zemi téměř za událost cizí a zahraniční.“

„Léta Páně 1498 stala se hrozná a nekřesťanská věc, když některé ženské trávily lidi otrávenými topinkami. Boží zásluhou se to odhalilo a to vraždění přestalo.“

„Zápis v registrech komorního soudu ze dne 14. října 1490.“ Co má společného tenhleten starý záznam v úředním lejstru s Daliborovým příběhem? Hodně.

Léta letoucí bylo ticho a smutno na hradě svatého Václava. Okolí jeho zpustlo za velké bouře husitských válek, kostel svatého Víta byl vybit a komnaty královské scházely.

Pověst o pražském orloji rozlétla se po všech zemích české koruny a dál za její hranice, do cizích krajin. Každý, kdo do Prahy přijel, spěchal podívat se na orloj.

Orloj. Toto slůvko jsme si vypůjčili ze staré němčiny. Tam znělo: Orlei, nebo také Urlei. Jeho původ je však ještě starší. 

„I když nové věci často zatlačují ty staré, stává se přesto, že jsou velice zajímavé. Není proto dobré na ně zapomínat.“

„Den za dnem, léto za létem, a nakonec smrt. Někdy stojí dlouho při dveřích, až pojednou vkročí náhle, znenadání. Někdy však se ohlašuje, nežli života ukrátí.“