Josef Veselý

„Když se psalo Léta Páně 1598, 30. března, vyjel jsem ze zámku Bělá a zamířil jsem do Plzně, kde žily u paní z Chudenic od smrti mé první manželky naše dvě děti.“

„Nejistota lidského života a nestálost světového dění vede k tomu, že všem lidem, zejména výše postaveným, je užitečné znát, co se kde stalo v minulosti.“

Prodejem řady panství, a zejména krumlovského, se někdejší rožmberská država zmenšila na třetinu a počtem osedlých takřka na čtvrtinu svého původního rozsahu. 

Pohřeb Viléma z Rožmberka, vypravený z Pražského hradu – po dvou měsících, kdy byl mrtvý velmož vystaven v kostele svatého Jiří a střídala se u něho nepřetržitě stráž.

Petr Vok z Rožmberka si uvědomoval marnost posmrtné slávy. Když v bitvě u Szigetu padl jeho švagr Mikuláš Zrinský, pociťoval jeho bratr jistou pýchu nad jeho hrdinstvím.

„Od okamžiku, kdy se stal Petr Vok samostatným pánem, vnější rozdíly mezi ním a jeho bratrem se nápadně prohlubovaly.“

Jednoho únorového dne roku 1526 došlo na Českém Krumlově k události, o níž se zmiňovali se zlomyslným zájmem všichni soudobí kronikáři. 

Budeme se tentokrát věnovat osudu nejstaršího syna krále Rudolfa II., který nesl jméno velice vznešené, leč k němu samému se opravdu nehodící: Julius Caesar d'Austria.

Ze dřeva byla Praha, když práh jí poprvé kladla kněžna Libuše, chtíc, město by vzrůstalo výš. 

Tato báseň vyšla před téměř dvěma sty léty v Knize pověstí a legend židovského dávnověku, ale v ústní podobě to byl mnohem starší příběh.