Zlatá prasátka o Vánocích jsou výstřely z pušek

Dominantím symbolem Vánoc pro nás současníky je vánoční stromeček. Tradice zdobení stromku, tak jak ji známe dnes, pochází z německých měst. Jedna z prvních zpráv je v brémské kronice z roku 1570. K nám byla tato tradice přenesena začátkem 19. století, a to i s patřičným rituálem zdobení.

Etnografka Romana Habartová o zvycích na Slovácku říká: "Zajímavé je, že v některých rodinách strojili rodiče stromeček v noci ze 23. na 24. prosince. Chtěli, aby děti žily ve víře, že stromeček přináší anděl anebo Ježíšek někdy nad ránem. Říkalo se, že se také spouští po zlatých řetězech. O Štědrém dnu pak vesměs všichni v rodině - i když se tento zákon často porušuje - nesměli do štědrovečení tabule jíst, aby viděli zlaté prasátko. Na Štědrý den se totiž střílelo z pušek, takže vlastně záblesky při střelbě rozsvěcovaly světélka, která připomínala malá zlatá prasátka. Je ale možný i jiný výklad: Obvykle v čase zimy na Štědrý večer sněžilo a v průhledu se světlem sněhové vločky svítily, takže i tohle asociovalo nějakou představu. Bujná fantazie obecně v čase, kdy jsou lidé velmi otevření a naladění, dokáže spoustu vjemů vnuknout a lidí si představy s něčím spojují a sami tak vytvářejí.

Součástí vánočních zvyků je také hlučení, doplňuje etnografka Habartová. O fašanku chlapci klepají šavlemi, na kterých jsou kroužky. Hlučí se proto, aby se odehnaly zlé síly. To je známé i o Zeleném čtvrtku, Velkém pátku a Bílé sobotě, kdy se rachotí. Hrkače a klepače totiž vyvíjejí hluk, který má očistit příbytek a obec od nejrůznějších sil a zlých mocností.