Z Chudého hrádku u Dubé zbylo jen torzo paláce. Na pískovcových skalách stával ale mohutný hrad
Nedaleko Dubé na Českolipsku v Libereckém kraji se na pískovcových skalách nachází torzo hradu Chudý hrádek, kterému se říká také Hrádek, Pustý hrádek či Poustka. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1391, po roce 1575 je už zmiňován jako opuštěný. Hrádek, jak znělo původní jméno hradu, postavili zřejmě páni z Dubé, kterým patřily i další hrady v okolí.
Do našich časů se dochovalo pouze torzo jižního paláce, takže se může zdát, že Hrádek nebyl žádným velkým sídlem. „To je ale jen na první pohled. Musíme si uvědomit, když se podíváme směrem k severu, že okolní skály byly zřejmě propojeny hradbou a právě pod tímto palácem se nacházelo nádvoří. Je tu také cisterna nebo studna, která je dost hluboká, takže mohla sahat až na úroveň dolního údolí,“ vysvětluje historik českolipského muzea Jaroslav Panáček.
Hrad měl zřejmě nejen na maltu zděné pískovcové zdivo, ale i dřevěné konstrukce, po kterých se ovšem dochovaly jen drážky a kapsy ve zdech. Na jižním paláci je vidět, že hrad prošel stavebním vývojem a také že ho zachvátil rozsáhlý požár.
„Přesná datace toho požáru známá není, ale poté byl palác znovu obnoven a patrně ve větším rozsahu, než jaký byl původně,“ míní Jaroslav Panáček. Hrad byl zřejmě bezvěžový a jeho obrana spočívala v poloze na ostrožně mezi dvěma potoky a v hlubokém příkopu s valem z jižní strany.
Pod hradem jsou v dnešní Čertově rokli dosud patrné pozůstatky rybníku, který se podle zápisu z roku 1402 jmenoval Kuchyňka a u kterého stával mlýn. K Chudému hrádku se můžete vydat po zelené turistické značce z Dřevčic právě Čertovou roklí nebo z druhé strany také po zelené z Holan.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
