Ve Vlčnově mají vinaři místo sklepů búdy. Za císaře Josefa II. bylo búd až 150, teď je jich pětina

Vlčnovské búdy

Současná ulička, přesně areál Vlčnovské búdy, má domků třicet pět, většinou z první poloviny 19. století. Je to největší památková rezervace vinohradnických staveb u nás.

Že se Vlčnovu říká „obec králů“, to ví každý, kdo se zajímá o folklor a především o Jízdu králů, která Vlčnov proslavila prakticky po celém světě.

Že první písemná zmínka o obci pochází z roku 1264, to budou znát asi místní patrioti nebo dějepisáři, a že název obce souvisí se smečkami vlků, které se v dávné minulosti pohybovaly v její blízkosti, to by mohli vědět přírodovědci nebo i jazykovědci.

Ale kdo ví něco o Vlčnovských búdách? Jejich současní majitelé nebo obyvatelé obce? No samozřejmě, protože jsou součástí jejich života a taky se tyto běloskvoucí domečky dědí z generace na generaci, v minulosti se dávaly i věnem. Byly a jsou jedinečné.

Poslední vinohradnická obec

O jejich existenci se psalo už v první polovině 16. století. Na starých mapách je vidět, jak dlouhá byla ulice těchto staveb nad Vlčnovem. Ještě za vlády císaře Josefa II. jich údajně bylo 149.

Současná ulička, přesně areál Vlčnovské búdy, má domků třicet pět, většinou z první poloviny 19. století, ale i tak je to největší památková rezervace vinohradnických staveb u nás a zároveň je důkazem vinohradnické tradice v této, tedy nejjižnější části východního Slovácka.

Malebný kraj je to Slovácko. Proč se tak jmenuje je ale záhadou

Slovácká búda v Uherském Hradišti

Slovácko je oblast, která je ohraničená Ždánickým lesem a Chřiby, na jihovýchodě hřebenem Bílých Karpat, což je známé moravskoslovenské pomezí, a na jihu tokem řeky Dyje.

Vlčnov je zároveň poslední vinařskou oblastí tohoto regionu, do něhož zasahuje cíp Bílých Karpat. Proto dál od Vlčnova nejsou úplně ideální podmínky pro pěstování révy vinné.

Proč se říká búdy a ne vinné sklepy jako jinde na Slovácku? Jednoduše proto, že tyto stavby sklepy nemají. Jsou to dvoukomorové lisovny bez sklepa – tak je to uvedeno v odborné literatuře.

Dvě komory bez sklepa

Slovo dvoukomorové v tomto případě znamená, že mají dvě místnosti. Jedna slouží jako lisovna ke zpracování vína a druhá k jeho uskladnění. Domky jsou z hliněných cihel, lidově řečeno z kotovic, většinou i bez oken, prý aby nedocházelo ke zbytečné cirkulaci vzduchu.

Vlčnovské vinohrady jsou nad obcí. Lokalitám, kde se zakládaly, se říká Kojiny a Stará hora. Areál Vlčnovské búdy je v Kojinách. Od centra obce je sice dost daleko, ale cesta k němu vede krásnou přírodou, tak je to příjemná procházka nebo projížďka na kole.

vlcnovske_budy_15.jpg

V oblasti Stará hora se dochovala jedna z posledních vinařských búd, a tu vlastnil malíř Joža Úprka. Říká se, že to zpočátku pobytu ve Vlčnově neměl snadné, protože místní lidé kumštýřům příliš nedůvěřovali. Získal si je, až když pomáhal při žních a dokázal jim, že i on rozumí rolnické práci. Od té doby mu ochotně pózovali, když maloval. Ve Vlčnově vznikl i jeho asi nejznámější obraz, Jízda králů.

V roce 1935 se ve Vlčnově natáčel film Maryša s Jiřinou Štěpničkovou a Jaroslavem Vojtou v hlavních rolích. Herci i filmový štáb byli i v areálu vlčnovských búd. Zda se přímo v něm natáčelo, to nevím, ale traduje se, že vínko jim chutnalo a nadšení byli i vinohradnickými domky.

vlcnovske_budy_18.jpg
autor: Věra Hotařová

Související