Smrt 18 lidí v hradišťském Mesitu měnila předpisy. Domy z hlinitanového cementu mají problémy i dnes

12. červenec 2018

Podrobnosti o neštěstí v Uherském Hradišti a jeho příčinách byly zveřejněny až po pádu komunistického režimu.

Jedním z nejhorších neštěstí svého druhu na území Československa od konce druhé světové války dodnes zůstává zřícení části výrobní haly a třípatrové budovy v podniku Mesit v Uherském Hradišti 23. listopadu 1984.

Neštěstí si vyžádalo 18 obětí a čtyřicítku zraněných. Za tuto událost nebyl nikdo potrestán, experti a soudní znalci neshledali cizí zavinění.

„Dostali jsme zprávu, že se zřítila hala v Mesitu. Když jsme přijeli na místo, tak jsme viděli tu hrůzu. Neměli jsme techniku, hledali jsme, kde by ti lidé mohli v troskách budovy být. Lidé vůbec neměli šanci,“ popisuje zásah hasič Miloš Rozum, který v roce 1984 řídil záchranné práce. Tehdejší Rudé právo o události informovalo až o čtyři dny později, krátkou zprávu přinesly i londýnské Timesy. Podrobnosti o neštěstí a jeho příčinách byly ale zveřejněny až po pádu komunistického režimu.

Tragédie v Uherském Hradišti změnila i pravidla pro používání hlinitanového betonu, ze kterého byla zřícená hala postavena. Už o rok později, v roce 1985, totiž vláda zakázala používání hlinitanových betonů ke konstrukčním účelům. „A nařídila také kontrolu všech staveb, ve kterých mohl být tento druh betonu použit,“ říká v pořadu Co vy na to expert, profesor Leonard Hobst z brněnského Vysokého učení technického.

Podle něj se část budov, u kterých byl hlinitanový beton využit, skutečně podařilo najít. Problém je tam, kde jsou dva různé druhy betonu a jedním z nich je právě hlinitanový materiál. „Takové stavby ještě existují a budeme na ně ještě narážet,“ říká Hobst.

Kvůli použití betonu z hlinitanového cementu byl například v roce 2015 zbourán dům Baťa v Mariánských Lázních, který byl dříve také památkově chráněný.

Dalším aktuálním příkladem je budova Právnické fakulty v Brně na ulici Veveří. Tam pro vodorovné nosné konstrukce ve dvou patrech budovy tehdy stavbaři použili právě hlinitanové cementy. A vedení fakulty kvůli narušené statice část budovy se čtyřmi učebnami a menzou uzavřela. „Hlinitanové části se musí kompletně nahradit,“ říká Leonard Hobst.

Hlinitanový beton se začal používat ve Francii od roku 1910, v Československu pak hromadně ve třicátých letech. Na některé stavby ho využívala i firma Baťa.

Zpočátku byly oceňovány výhody tohoto druhu betonu. Byl sice dražší, ale rychleji tvrdnul, zkracoval dobu výstavby, byl odolný proti síranu a mohlo se s ním betonovat i v zimě. V padesátých letech se ale začaly objevovat první problémy, v Anglii začaly padat stropní nosníky vyrobené z hlinitanového betonu. Zjistilo se tak, že beton ztrácí pevnost a také narušuje železné výztuže.