Sklepní příšera sedící na hrnci plném zlaťáků. Hrad Cimburk zachránilo nadšení dobrovolníků

Zřícenina pevnosti je v pohoří Chřiby ve výšce asi 420 metrů nad mořem nedaleko Koryčan. Od roku 1973 patří mezi chráněné kulturní památky. Také jsem ji chtěla vidět a hlavně jsem byla zvědavá, jak si vedou její zachránci.

To je skupina nadšenců, kteří v 90. letech minulého století založili sdružení Polypeje a rozhodli se, že historické sídlo opraví. Pustit se do obnovy tři století opuštěné a zchátralé pevnosti, to chtělo hodně velkou dávku odvahy a taky odhodlání tvrdě pracovat. Teď po letech je vidět, že nezůstalo jenom u plánů.

Hrad neměl právě jednotvárnou historii. Slavná a úspěšná období střídaly pády a nezdary. Řeknu vám jenom základní informace, další se dozvíte při návštěvě areálu.

Hrad v první polovině 14. století nechal postavit Bernart z Cimburka a pojmenoval ho po svém rodu. Šlechtické sídlo bylo v gotickém slohu. Mělo dvě části oddělené malým nádvořím, palác a předhradí. Každá měla obrannou věž. Pozdější válečné konflikty však ukázaly, že pevnost nebyla nedobytná. Neobstála v době husitských válek a pokořil ji také uherský král Matyáš Korvín.

Proto byl hrad několikrát přestavován. Řada prvků se dochovala dodnes. Třeba okenní ostění a portály na jižní palácové stěně. To je památka na krále Zikmunda. Lucemburky zase připomínají zbytky arkýřové kaple. Během tří století se na vlastnickém postu vystřídalo několik šlechtických rodů. Zájem o Cimburk postupně upadal a v roce 1709 už byl prázdný. Tento stav trval až do 90. let minulého století.

Novou kapitolu dějin hradu začalo psát v roce 1994 právě sdružení Polypeje, o kterém jsem mluvila. Jeho členové a další dobrovolníci už odpracovali tisíce hodin. Při opravách pevnosti našli i archeologicky cenné předměty. Jejich počet odhadují na čtyřicet tisíc. Některé jsou vystaveny v hradní baště.

Na hradě mají taky jednu raritu, kterou jinde na Moravě neuvidíte, dochovanou lučištnickou střílnu, a… sklepní příšeru s žabí hlavou, prý sedí na hrnci plném zlaťáků. 

Hrad je přístupný celoročně, tak si tam zajeďte třeba už tento víkend. Cesta k němu je sice do kopce, ale není dlouhá. Od koryčanské přehrady je to jenom 2,5 km.