Ať sa kosa svieti!
Od konce května až do červnového svátku svatého Jana naši předkové kosívali louky, protože luční trávy a květy měly největší sílu a seno bylo nejlepší. Poté v kosení pokračovali v červenci, protože svatá Markyta hodila srp do žita a nastaly žně.
Obě tyto zásadní zásadní činnosti byly spojeny s bravurním ovládáním prastarých nástrojů, jimiž byly kosy a srpy, s časným vstáváním, zpěvem a také s láskou a namlouváním. A tento obraz starých časů se každý rok daří vytvořit na zámeckých loukách v Buchlovicích na Uherskohradišťsku.
Tradiční kosení luk spojené s kláním o nejlepšího sekáče, kosce a žence se tam koná pravidelně na konci května a atmosféru ranního rozbřesku, řinčení kos, vůně trávy a všudypřítomného zpěvu se tam pravidelně snaží zachytit za zvuků cimbálových muzik BROLN, Horňácké cimbálové muziky Miroslava Minkse, Kašava, Lipovjan a mužských sborů Mistříňáci, Lanžhoťáci a hanáckého mužského sboru Rovina Markéta Ševčíková.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
