Rozdíly mezi moravským Horňáckem a vysočinským Horáckem jsou veliké. Kroje jsou toho příkladem

Paní Častová totiž vytváří kroje, respektive jejich části. Dáša Kubíková ji pozvala do Dobrého dopoledne.

Velká nad Veličkou

Lidové kroje jsou ve Velké nad Veličkou všude, tradice jejich nošení nebyla nikdy přerušena. Nosí se ke všem možným příležitostem. „Kroj se nosil i k pracovním příležitostem, stejně jako ke slavnostním liturgickým nebo obřadním příležitostem. Nebo je velice variabilní, i malé děti mají svoje kroje, i dospívající, mládež, v dospělosti se rozlišují podle stavu nebo věku. Rozdíl je ve zdobení, ve vyšívání, i když je kroj jednoduchého střihu, jeho bohatstvím je právě výšivka,“ vysvětluje v Dobrém dopoledni.

Věra Častová – Staňková|foto: Milan Kopecký,Český rozhlas

Hladění – čepení

Věra Častová se specializuje na část kroje, které se říká hladění – čepení. Jde o pokrývku hlavy pro nevěsty nebo pro malé holčičky, které je nosí do kostela, nosí se do krojovaných průvodů, na slavnosti a podobně. Typický pro Horňácko je typ úvazu na hlavě a samo čepení nevěsty je důležitým obřadem. „Nevěstě se ráno ve svatební den uváže, potom v něm pobývá celý den a na závěr svatby se jí obřadně sundává. Nasazuje se jí takzvaná šatka – pruh bílé látky zdobený výšivkami. Potom si nevěsta už to hladění nikdy nemůže na hlavu dát, je určeno jen pro neprovdané ženy,“ dále říká Věra Častová.

O krojích a lidech píše knihy

Nechce psát učebnice nebo technické popisky krojů, ale zahrnout do svého vyprávění především lidi. Je autorkou tří knih - Kroje horňácké obce Velká, Hore Velkú malovaná dlážka a Velička.

„Občas musím naše názvy vysvětlovat,“ směje se Věra Častová. „Například Hore Velkú malovaná dlážka je nápěv jedné písně a dlážka přeneseně znamená cesta. A na Horňáckých slavnostech se právě na té cestě v krojovaném průvodu ukazují všechny typy krojů.“

Ráda by napsala další přímo o zmiňovaném hladění – čepení. „Potřebovala bych termín, abych ji konečně sepsala,“ usmívá se v Dobrém dopoledni. ​