Spojoval nás zájem o umění, politiku a stejný smysl pro humor, vzpomíná na malíře Borise Jirků Jan Pospíšil

Společný příběh Jana Pospíšila a Borise Jirků se začal psát na pražských kolejích. „Žili jsme si jako baroni,“ vzpomíná Jan na šest let strávených v sousedních pokojích u Lužického semináře. Bylo to podle něj období vyplněné nekonečnými debatami, smíchem a Borisovými špagetami. Spojoval je odpor ke komunistickému režimu, což se jim pravděpodobně stalo osudným po dokončení akademie.

Namísto prestižního Armádního výtvarného studia byli oba odveleni do Janovic nad Úhlavou – na místo s pověstí nejtvrdší vojny v tehdejším Československu. Tamní drsný režim je však paradoxně ještě více sblížil. „Byli jsme spolu úplně pořád. Po ‚zaměstnání‘ jsme seděli v malém kamrlíku a tam jsme si společně malovali,“ popisuje Jan začátky jejich celoživotního tvůrčího pouta.

Zlomový okamžik nastal, když Borisovi v mládí zemřel otec na srdeční selhání. Tato tragédie v něm zakódovala pocit naléhavosti. Boris tehdy Janovi přiznal, že se obává rodinné zátěže a cítí, že musí pracovat mnohem tvrději, aby stihl vše, co si předsevzal.

Jaký byl Boris jako člověk a jako kamarád? Jak říká Jan Pospíšil, po jedenácti letech každodenního soužití – od střední školy přes akademii až po vojnu – se mezi nimi vytvořilo pouto, které nepotřebovalo údržbu. I když se později nevídali denně, při každém setkání navázali přesně tam, kde skončili. Spojoval je zájem o umění, politiku a stejný smysl pro humor.

Poslechněte si rozhovor redaktorky Českého rozhlasu Zlín Markéty Macháčkové s Janem Pospíšilem.

Boris Jirků

Akademický malíř, sochař a ilustrátor Boris Jirků se narodil 10. dubna 1955 ve Zlíně, kde prožil dětství. Absolvoval nejdříve Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti, poté Akademii výtvarných umění v Praze u profesora Arnošta Paderlíka. Ve své tvorbě se věnoval kresbě, malbě, grafice, ilustraci, dřevěné i kovové plastice a výtvarným realizacím v architektuře. Ilustroval také romány "Mistr a Markétka" nebo "Sto roků samoty".
Kromě umělecké tvorby také učil. Od roku 1991 působil na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde sedmnáct let vedl výuku figurální kresby a malby, krátce zastával i funkci rektora. Později působil na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni. V posledních letech vedl a garantoval doktorský a magisterský studijní program na Fakultě výtvarných umění Akademie umění v Banské Bystrici na Slovensku.
Borise Jirků poutal pevný vztah ke Zlínskému kraji. Vždy se hlásil k rodnému městu Zlín, rád také vzpomínal na Uherské Hradiště, kde vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu. Miloval i svou chalupu v Horní Bečvě, odkud pocházela jeho manželka Zdena, kde také tvořil a kde vybudoval i ateliér pro dceru Adélu.
Boris Jirků zemřel 25. ledna 2026 ve věku 70 let.