Kulturní výročí: Velen Fanderlik

Jeho rod pocházel z Holandska – původně se příjmení psalo „van der Lijk“. Od začátku třicátých let působil Velen Fanderlik jako mladý skautský vůdce spolu se svým bratrem Milotou v Lesních školách Svojsíkova Svazu skautů a skautek. Vedle organizování Lesních škol a kursů publikoval články ve skautském tisku, psal příručky pro vůdce oddílů a rádce družin. V roce 1939, po nacistické okupaci Československa, uprchl Velen Fanderlik do Francie a po její porážce do Anglie. Nejprve sloužil jako důstojník u bojové dělostřelecké jednotky. Později byl přidělen do právního oddělení exilového ministerstva obrany v Anglii. Zde Fanderlik pořádal putovní výstavy přibližující krásy české krajiny a činnost skautů v předválečné republice. Spolu s dalšími skauty, soustředěnými v útvarech naší západní armády, organizoval besedy s anglickými skauty a rovery. Z dětí československých uprchlíků v Anglii pomáhal vytvářet skautské oddíly.

Po skončení 2. světové války zůstal dlouho vázán povinnostmi vojenského prokurátora ministerstva obrany. Přes velké pracovní zaneprázdnění však přijímá v roce 1946 funkci starosty Junáka. Jako dar kanadských skautů přivezl do vlasti pět tisíc kusů příručky Skautská praxe, kterou za války vypracoval. Kanadští skauti zaplatili její náklad. Tato Fanderlikova příručka se stala nadlouho nepřekonanou pomůckou československých skautských vůdců. V létě 1947 se zúčastňuje světového skautského jamboree ve Francii. Na světové skautské konferenci, konané při této příležitosti, byl Velen Fanderlik zvolen do Skautského světového výboru. Jeho členem byl v letech 1947-51, tedy ještě dva roky poté, co byl skauting v Československu likvidován komunistickým režimem.

Na podzim roku 1948 odešel Velen Fanderlik znovu do exilu. Jeho cesta přes zelenou šumavskou hranici je dodnes předmětem dohadů a nejasností. Podle svědectví jeho bratra Miloty ji měl překonat sám s pomocí kompasu, když jeho průvodce z řad skautů ztratil směr a zabloudil. Hned po svém příchodu do tehdejší americké okupační zóny Německa začal Fanderlik organizovat v uprchlických táborech československé skauty a skautky. V roce 1949 byla exilovými skauty jednomyslně potvrzena a uznána jeho funkce starosty Junáka. Ke skautům doma dolétala v padesátých letech Fanderlikova slova a myšlenky občas z rádia Svobodná Evropa.

Jak se můžeme dočíst na internetových stránkách skautského oddílu Velena Fanderlika: „Z nejnovějších poznatků činnosti komunistické Státní bezpečnosti je patrné, za jak nebezpečného protivníka jej považoval totalitní režim. Od jeho odchodu do druhého exilu se o něj nepřestal zajímat. Sledoval jeho činnost, přepisoval jeho skautské pořady na Svobodné Evropě a vyhodnocoval je, zaznamenával každou informaci o něm. Ještě deset let po odchodu Velena Fanderlika se země přijímá StB zprávu svého agenta, bývalého vůdce pražského skautského oddílu s přezdívkou Kačák, že Velen Fanderlik je zpravodajským důstojníkem americké špionážní služby. Sídlí prý v centrále služebny v Norimberku a přijímá s otevřenou náručí všechny skauty a skautky, kteří do Německa přeběhnou. Není známo, jestli se Kačák pokoušel tímto způsobem vycestovat na Západ. Každopádně, kdyby StB o svém tvrzení přesvědčil, a ta by jej na Západ skutečně vyslala, poznal by, že za Velenem Fanderlikem by se musel vypravit do Trailu v Kanadě, kde žil už od začátku padesátých let a přednášel na místní univerzitě.“ – Podrobnosti najdete zde.

V Kanadě založil Fanderlik časopis československých skautů v exilu Stopa. Ten vycházel s přestávkami až do poloviny 80. let. V roce 1968 Velen Fanderlik nadšeně přivítal obnovu československého skautingu. Kromě dopisu poslal do své staré vlasti obsidiánové hroty indiánských šípů, navlečené na kožených řemíncích. Od té doby se v organizaci Junák užívá tento symbol – obsidiánový hrot – jako označení vůdce Lesní školy. Velen Fanderlik zemřel 2. února 1985 v Kanadě. V roce 2005 byl prohlášen in memoriam čestným občanem města Brna. Skautský oddíl, který nese jeho jméno, pořádá tradiční pochody z brněnské Pellicovy ulice (sídla skautské organizace) na Šilingrovo náměstí k domu, v němž Velen Fanderlik žil a kde je umístěna jeho pamětní deska.

O Velenu Fanderlikovi si můžete poslechnout v závěru Zelného rynku v sobotu 11. února.