Jsem starý baťovec a hrdý valašský švec, říkal Jan Pivečka. Muž, který se nikdy nevzdával

Jan Pivečka

Jan Pivečka byl jedním z posledních podnikatelů baťovského stylu a zkušeností. Blízký přítel Tomáše Bati několik desítek let spolupracoval po celém světě na stovkách projektů na výstavbu nových nebo reorganizaci špatně fungujících obuvnických továren

Nejenom Zlín má své slavné ševce. Má je také Slavičín, město nedaleko Luhačovic.

Uvědomila jsem si to, když jsem po dlouhé době narazila na proslulý obrázek čápa, který drží v zobáku žábu s mottem: Nikdy se nevzdávej. Tímto heslem se řídil slavičínský rodák Jan Pivečka, obuvník, odborník, který určitou dobu také pracoval ve firmě Baťa, a také ho znal celý svět.

Za odbornost a další aktivity získal několik významných ocenění. Párkrát jsem se s ním osobně setkala a pokaždé jsem odcházela plná energie a nadšení. Myslím, že takový pocit z něho měl každý. Jan Pivečka žil dlouhá léta v zahraničí. Donutila ho k tomu situace v republice.

Pivečkovi byli obuvníci a ve Slavičíně měli továrnu na výrobu bot, přišli o ni po válce. Mladý Jan byl tenkrát dlouhodobě pracovně v cizině a kvůli těmto událostem se do rodné země vrátil až po sametové revoluci. Byl už ve věku, kdy mohl odpočívat, přesto zůstal stále aktivní. Založil třeba nadaci, která nese jeho jméno, protože chtěl motivovat mladé lidi ke vzdělávání a kreativitě ve volném čase.

Jan Pivečka

Jméno Pivečky dostalo taky slavičínské gymnázium a pak je ve městě Pivečkův lesopark. Ten byl založen v roce 1936. Pivečkovi už měli obuvnickou firmu. Jejich podnikání začalo v roce 1860 a původně bylo zaměřené na zpracování usní. Do výroby obuvi se Pivečkovi pustili až po první světové válce. Lesopark zřídili právě pro své zaměstnance, ale mohli ho využívat i obyvatelé města. Byla to podobná odpočinková zóna, jaké budovala firma Baťa.

Park je vyhledávaným místem i v současnosti. Je to taková galerie v plenéru, tedy v přírodě. K vidění jsou krásná výtvarná díla mladých umělců, studentů pražské umělecko-průmyslové vysoké školy, dřevosochařů. Dřevěné plastiky jsou velmi originální a dotvářejí atmosféru celého parku. 

Obdivovala jsem dřevěný můstek, který vypadá jako páv, krásná je velká žába, o níž se nedá říct, že je v nadživotní velikosti, protože je to obr, ve srovnání se skutečnou žábou. Kolotoč, hřiště a další a další dřevěné plastiky, asi bych si na všechny nevzpomněla, zato s určitostí mohu říct, že mě zaujaly. I turistický přístřešek s posezením. 

Pivečkův lesopark je na okraji města nedaleko Zahradní čtvrti a Lukšína a vede jím cyklistická stezka. Dá se po ní jet do Nevšové, to je trasa dlouhá necelé tři kilometry, ovšem v horském terénu. Takže z bodu 389 m. n. m. vystoupáte do nadmořské výšky 462 m a pak zase jedete trochu z kopce, ale jenom do 416 m nad mořem a jste v Nevšové.

Opačně vede cyklostezka do Luhačovic, to už je delší úsek, měří necelých 14 kilometrů, ale je pro zdatné a trénované cyklisty, jede se totiž buď do prudkého kopce, nebo z kopce a tak se to opakuje celkem třikrát. Tím ale nikoho nechci odradit, protože jinak je to cesta lesem a vůbec krásnou přírodou. Jinudy než přes kopečky to v této lokalitě opravdu nejde. Jan Pivečka by možná připomněl své motto: Nikdy se nevzdávej. Pěšky je to ale také krásná procházka.

Jana Pivečka se narodil ve Slavičíně. Vyučil se obuvníkem, přátelil se Tomášem Baťou juniorem a v roce 1943 založil v otcově podniku po Baťově vzoru učňovskou školu a až do února 1948 vedl otcovu továrnu ve Slavičíně. Po II. světové válce byl zvolen předsedou Svazu československého obuvnického průmyslu, ale když mu Tomáš Baťa nabídl místo v Baťově organizaci, přijal a v r. 1946 odcestoval do Indie. Do vlasti se vrátil až po 44 letech.

autor: Věra Hotařová

Související