Den nenastartuje rohlík s kávou. Ideální dopolední menu podle Marie Baťové – citrónový chlebíček

Věděli jste, že Tomáš Baťa věnoval velkou pozornost i stravování? Tak například prohlásil, že československému člověku přeje, aby se už konečně naučil snídat. Rohlík a kávu rozhodně nepovažoval za hodnotný základ dne. O tom, jak slavnému zlínskému podnikateli vyvařovala a pekla jeho manželka Marie, prozradila pro Český rozhlas Zlín Gabriela Culík Končitíková z Nadace Tomáše Bati ve Zlíně.

Dnes vaříme s Marií Baťovou. Než se vydáme do dalších tajů její kuchyně, mě by zajímalo, jaká jídla měl Tomáš Baťa nejraději? Jestli se to dochovalo, jestli se ví, co jedl?

Úplně jednoznačnou odpověď na to nemáme. Víme, že i poprvé po návratu z Ameriky, někdy v roce 1905, tak začíná věnovat velkou pozornost stravování. Tím, jak začal objevovat svět, tak najednou zjišťoval, že stravování je velmi podstatná část života, a že tomu téměř vůbec nevěnujeme pozornost. Mně se velmi líbí jeho nadhled, kdy on říká, že československému člověku by prospělo, aby si přestal před světem připadat tak maličký. Protože máme světu co nabídnout. A jindy řekne, že jestli něco přeje československému člověku, tak aby už se naučil snídat. Takže opravdu rohlík a káva není nic, co by dodalo člověku energii na celý den a mohl z toho fungovat.

Tak to už věděl v roce 1905?

Toto jsou až dvacátá léta, kdy tyto myšlenky začíná sdílet dál, a strava, jako podstatná součást života, se začíná u Baťů vnímat někdy v letech 1907, 1908, kdy Tomáš Baťa začíná zřizovat jídelny. Zaplatil ty nejlepší kuchařky, které byly dostupné pro tu firmu a vařilo se třeba v soukromých bytech a podobně. Jiný oběd byl pro mladé muže, jiný oběd byl v ředitelské jídelně, v úřednické také a jiný pro lidi, kteří pracovali u strojů. Pokud sedíte celý den za stolem, tak si nemůžete dát omáčku a pět knedlíků. Protože pak usnete, po takovém obědě. Taková zajímavost ze stravování Tomáše Bati jsou jeho snídaně. On poměrně brzy, zřejmě po návratu z Ameriky, začíná snídat jogurt, ovesné vločky a začíná věnovat pozornost ovoci a lpí pitném režimu. Na druhou stranu se nebrání nějakému dezertu, tedy sladké tečce – moučníku, v té době, jako opravdu vydatnému jídlu. Jeho snahou opravdu bylo, aby lidé začali vnímat – první se postarej o sebe. Vyspi se, najez se a dej tělo do pořádku, pak můžeš rozvíjet ducha. Takže jeho firma se opravdu snažila, aby lidé byli stravováni kvalitně, a de facto se tomu začíná věnovat téměř po odborné stránce. Baťa v třicátých letech chápal, že aby fungovalo myšlení a chtění lidí, tak musí být postaráno o jejich fyzickou stránku.

Jaký recept si tedy dnes uvaříme? Bude to nějaké snídaňové menu nebo naopak ten dezert, ta tečka?

Bude to dopolední menu. Protože Marie Baťová si sama recepty dělila podle příležitostí. Také podle toho, jestli se jednalo o masitá jídla, jestli se jednalo o polévky, omáčky a dezerty. A dezerty, jak jsme vypozorovali, si trochu třídila podle denní doby. Měla tam u jednoho poznámku, že je vhodný pro dopoledne. A tím byl citrónový chlebíček.